Čas...
Kéž bych směl,
Hladit část nebes.
Kdybych šel,
Až na kraj hvězd.
Zdál by se mi sen.
Silný a jasný,
Jak měsíce den
A slunce noc.
Držet plamen svíce naší,
V dlaních, kde ho nic nezhasí.
V srdci, kde jen moje jsi.
Kde nepustím tě nikdy.
V království ledovém,
Na hoře s hradem, zamrzlém.
Tam nechám se vámi navždy hřát.
Prosím, prosím o chvíle smíchu plné zas.
Na křídlech noci záře mne nese.
To hvězdy prach ve větru plane.
Mladý a přesto stár,
Upír a přec milován.
Mrtvý, stejně probuzen.
Znovu na věky narozen.
Na náhrobku znamení,
Že vrátí se jen s ní ke spaní.
Nenašel bych plamen jiný, než mé hvězdy.
Té nejjasnější mezi všemi.
Tam o obloze cestou mne nese,
Tam hoří jasně srdce naše.
Ve věčném obětí, ne, my neodejdem, to jen všichni ostatní.
Stále zasnění o tom druhém, jež je nám souzený.
Navždy a napořád,miluji tu vaší zář…