Historie o doktoru Faustovi - Ignát Herman
Autor vypráví o životě doktora Fausta. Povídka je součástí pověstí staré Prahy. Pan Ignát, ale přesně líčí, jak se vše mohlo odehrát. Doktor moc neprovozoval svou lékařskou praxy, a tak se brzy musel rozhodovat, jak a na čem doopravdy vydělá. Cesta k ďáblu byla pro něj to nejsnazší řešení.
Pekelník mu předložil list k podepsání krví a sám kníže pekel mu dal dlouhý, zdraví život. Jen pár zásad se musel Faust dodržet. Nesměl se nikdy obracet k bohu, nesměl se nikdy oženit a nesměl cítit lásku. City vůbec Faustovi neměli příslušet, přes to se jimi nechal unášet. Začal žít bezstarostně.
Nechal se obklopovat spousty lidmi, spoustou studentů, z toho jednoho si nechal za učně a ten pak vypráví příběh. Kníže pekel přidělil jako služebníka mladému Faustovi čerta, ten se mu postaral i o společnost. Dával mu peníze a vše, co chtěl.
Jednoho dne však Faust pocítil, že víru potřebuje. Po jistém naléhání směl číst části bible a o bohu se bavit s čertem, ten mu vysvětlil, že i on dělá dobře světu, slouží jako každý jiný a stará se, aby jeho úloha čerta byla řádná. Faust u toho trochu zesmutní, protože mu čert dobře vysvětlí, že čertovy náleží.
Další zlom nastal, když Faust zatoužil po ženě. Chtěl prostou dívku, ale čert mu ji dát nemohl. Když kníže pekel sám Faustovi vynadal, musel přijmout jinou možnost. Čert mu přinesl z historie překrásnou Helenu, Faust byl šťastný, ona mu zplodila syna, ale ten odešel hned po jeho smrti, protože patřil jen do světa dávno mrtvých duchů.
Čas si Faust trávil i zlobením jiných lidí. Nejen že bral, své přátelé třeba do Vídně, ale i měnil zvířata a zase zpět. Dokonce jeho malá polnost vynášela více než velké polnosti v kraji.
V jeho posledních dnech si užíval, jak jen mohl. I když měsíc před tím si sténal. Celý život se o něj někdo staral. Nakonec si ho čert odnesl. Aspoň se z něj nestal důchodce…