Světu
Každý den se probouzí,
Krutější a nejistější.
Lžeme si do tváří,
Ve kterých nás už nic nepálí.
A když zajde slunce a vyjde měsíc,
Zajde i svět jež se o čistotu modlil.
Co děláme pro ostatní, aby chtěli také.
Býti lepší bez přetvářky dělat hezké.
Nejsme sami jediní, kdo stojí na slunci.
Čekajíce by zapadlo a my mohli zase snít.
O dnech, kdy utvoříme vlastní svět.
V krásách tvořený a bez bolestí.
Zatím vládnou králové hloupých,
Silné je slovo leda psané.
Pokud máš sílu, popros za něj,
Udělej něco lépe…