Nekonečný sen
Jednoho krásného večera, kdy slunce odešlo dříve než by chtělo a hvězdy se vyhouply na oblohu tak jasně a hbitě, že by leckomu zatajily dech. Tak ten večer, kdy měsíc hleděl na všechny jasným okem a celou svou krásou, nějak nestíněnou.
V tu chvíli jel krajem krásný princ na silném černém koni a kolem vlasů mu letěli černí havrani, nadnášeli je, aby nepadali k zemi jak je měl dlouhé a neupravené. Kůň hlasitě odfukoval, hnal se krajem kamsi do stínů. Před nimi se vztyčil ohromný, starý hrad.
Těsně před ním princ sesedl z koně, poprosil ho, aby tu počkal až se vrátí a že je odveze s princeznou domů, až ji vysvobodí. Kůň mu rozuměl, pokýval hlavou. Princ vešel do hradu.
Za chvíli potkal velkou lítou saň, která věznila princeznu. Dal se s ní do boje. Tak dlouho se rvali až princ pomalu umíral a padal k zemi. Spanilá dívka se vyklonila z okénka věže a uviděla na nádvoří prince padajícího k zemi. Tak moc si přála, aby přežil, měl dost síly až nakonec vstal a dal se zase do boje.
Mocnými údery srážel draka k zemi až konečně podlehl.
Princ zaslouženě kráčel do věže pro svou odměnu, když se vyšplhal až nahoru, spatřil tu krásku. Její vlasy spadající až pod pas, jasné oči, co nedokážou lhát. Ten střídmí hlas, jenž mu slíbil, že už ho nikdy neopustí. Vzpomněl si, kdy ji viděl po prvé, když byli malé děti a on si s ní hrál. Tenkrát ještě netušil, že se o ni bude bít.
Jenže princ měl velké zranění, tak velké, že mu nedovolovalo dýchat a tak pomalu v jejím náručí umíral. Když vydechl naposled, stačil jen říci: ,,Miluji tě…“ Princezna začala být tou nejsmutnější na světě. Uvědomila si, že je sice zachráněná, ale dala slib, jež se nesmí porušit. Tak začala plakat, tak moc silně a jasně až si oči vyplakala a voda padající z nich změnila svou barvu na rudou.
Když už nezbylo nic, co by pro prince uronila, usnula nad ním navždy. Ve snu se probudila vedle něj. Políbili se, teď už se nikdy neopustí. Kůň, jež slíbil, že na svého pána počká, svého slibu dostal, odjel do říše snů za nimi.
A tak končí pohádka o nekonečném snu a nikdy nezlomeném slibu.