Pirát
Žil byl jednou jeden pirát, ten bloudil tisíce let po tisících mořích a oceánech aby našel ten největší poklad na světě. Procestoval stovky světů a zničil desítky říší, jejich zlato nesly jeho ohromné lodě a byl tak bohatý, že plachty šité z hedvábí museli být na hony dlouhé, aby utáhli zlaté pláty lodí se stříbrnými děly.
Celý ten čas bloudil a ničil největší poklady světů, aniž by našel ten svůj, ale přes to hledal, aby dosáhl svého pokoje. Ten neležel v nebi ani v pekle, jen v jeho širých dálavách napříč roky strávenými na moři. Byl proklet touhou zažít něco, co každý kolem něj měl, ale on nikdy poznat nemohl.
Však jednoho dne chtěl dojít do cíle, našel tu nejkrásnější dívku světa, tak krásnou, že vítr foukající do plachet přestal vát, aby se pořádně podíval. Však jednoho dne z vynucené lásky její růže v duši uvadla a on pak sledoval její tělo nořící se v mořských hlubinách, klesající pod chtíčem najít poklad.
Přes tisíce světů, jež proplul a tisíce kleteb, jež mu dali umírající, bez pokladu lásky usnul na své lodi z mrtvých a zlatem těžkých. Od té chvíle se lodě otočili k světu břichy, posádka obtěžkána hříchy kapitána na nich myje podlahy větrem a pod nekonečnou hlubinou prosí za odpuštění. Jeho největší touha vydláždila nejhlubší schody do nejtemnějšího pekla.