Vánoční
Žili jednou tři dívky a ty se tak moc těšili na jeden den v roce, až mu dali vše co mohli, včetně celého svého času. Pořád se snažili a pracovali na tom, aby se každý měl dobře až zapomněli, proč a zač se vlastně snaží. Jakoby nic jiného neexistovalo než ta jedna chvíle, která se nesmí pokazit.
Jejich přátelé je pomalu opouštěli, dívky se přes to všechno pořád snažili a vyráběli další a další druhy cukroví. Balili stovky dárků. Každý, kdo jim u toho přišel do cesty, tomu vynadali a poslali pryč. Pomalu cítili jen s dárky a s tím dnem. Jen aby na nic nezapomněli.
V tu si jedna ze sester začala zoufat, že to nedokážou, že celé Vánoce pokazí a že nebudou tak krásné, ale ostatní dvě ji hned utěšili a hned začali s dalšími přípravami.
V tu si začala stěžovat i druhá sestra, že nic nezvládnou a že nic nedokážou, ale zase ji utěšili a pokračovali.
Když už si stěžovala i ta poslední, štědrý den byl už za dveřmi a když už nastal, všechny si uvědomili, co udělali špatně.
Nebylo komu dárky dát, všichni jejich přátelé se jich báli, že jim vynadají, že zničí balící papír, či jinak znehodnotí jejich celoroční práci. Báli se, že když přijdou k nim na vánoce, že sestrám přidělají ještě více starostí a tak raději čekali až to vše utichne a sestry konečně pochopili na co zapomněli.
Nezáleží na tom, jak moc napečeme cukroví, či jak moc zabalíme dárků. Krásné je vzpomenout na to, co se za ten rok stalo, popřát doopravdy od srdce krásné vánoce a nemyslet na shon. Pokud nedokážeme udělat něco krásné v našem srdci, jak to pak můžem dát ostatním.