Chalupa
„To bude krásná dovolená,“ raduje se dívka, když vidí malebnou chaloupku uprostřed lesa. „Byl to dobrý nápad sem vyrazit,“ podotýkal chlapec a otvírá dveře do domu. Pomalu ho prozkoumávali.
Měl šest místností a chodbu, která všechny z boku spojovala až na jeden pokoj za světnicí. V čele chalupy byla světnice s pecí, ta se oběma velice líbila. Vedle ní byl malý pokoj se dvěmi postelemi. Za světnicí a v chodbě naproti vstupním dveřím byla ložnice, oba si tam složili věci. Ze všech pokojů se jim tento zdál na spaní nejlepší. Další pokoj v chodbě byl malý salonek vlevo s krbem a jednou loveckou trofejí, k místnosti zprava doléhala koupelna.
„Je to tu stejně hezké jak si pamatuji,“ řekl chlapec. „Jezdili jsme sem roky, ale pak jsme na dlouho přestali. Až teď jsem tu zas po dlouhé době s tebou. Stejně se tu nic nezměnilo, všechno je stejný. Moc se o to tady nestarají.“ Po čase se vybalili, dali si něco k jídlu a hned usnuli ve své ložnici. Dívka ještě před usnutím přemýšlela, proč nikde nejsou schody do sklepa ani na půdu. Jako-by ani nebyly.
V polovině noci je oba něco vzbudilo. „Co to bylo?“ Zeptala se dívka, chlapec šeptem ze spánku odpověděl. „Nevím, co myslíš?“ nevěděl, co přesně slyšela. „Něco nad námi, na půdě, dupalo to, je to divný.“ Chlapec se víc přikryl. Všude byla černočerná tma, tak silná, že nedohlédli ani na špičku nosu. „Nedávno jim tu po střeše běhala kuna, tak ji asi ještě nevyhnali,“ a spal dál. Dívku údery děsili, ale po chvíli také usnula.
Druhý den ráno se o tom ani nebavili. Prostě to byla kuna. Celý čas strávili procházkami po okolí a hledáním hub, nic zvláštního se nedělo. Jak kdyby se nic nestalo.
Další večer si dali pusu a usnuli s rozdílem, že dnes si už zatopili a i v koupelně si v boileru na dříví ohřáli vodu na mytí. Ani je nic neděsilo, na půdě asi zatím kuna také spala. V noci se ale dívka vzbudila, tmou se vydala do koupelny na záchod. Chvíli tam byla, když rychle vyběhla a vzbudila spícího chlapce. „Je možný, aby v tom salónku někdo byl?“ ptala se . „Ne, je tam malinkaté okénko, tam by ani ta kuna nevlezla,“ ze spaní jí odpověděl. „Jenže já tam něco slyšela. Jak kdyby někdo otevřel dveře na chodbu a zase je rychle zavřel.“ Chlapce to probralo, šli se tam tedy spolu podívat, jestli tam někdo není.
V koupelně se zastavili. „Tak tady jsi to slyšela?“ a než stihla něco říct, ten zvuk se ozval znovu. „To je ono.“ Pousmál se na ní. „ Ty můj blázínku, to je ten boiler. Má nahoře píst kvůli přetlaku a ten, když ta voda chladne, takhle piští.“ Objali se a šli si znovu lehnout. Pomalu usnuli. Tu noc se už nic zvláštního nestalo.
Další den o tom zase vůbec nemluvili, jako kdyby se nic nestalo. Celý si ho užívali, jezdili po hradech a zámcích. Navečer se zase vrátili do chalupy. Umyli se a zalezli do spacáků spát.
Chlapci se zdál děsivý sen. Vzpomněl si na vyprávění, že starý píst na bojleru nikdy nefungoval, a že se v kotli pod ním nesmí topit moc, jinak vybuchne. Stál v koupelně a pořád topil, pořád a pořád. V kotli se to vařilo, voda bublala, až se ozvala ohlušující rána. „Vstávej,“ někdo k němu mluvil. Jenže on se s kousky železa v těle a spálený na kosti od vařící vody potácel chalupou. „No tak, prosím, probuď se!“ Až se to povedlo.
Jeho dívka ho probudila. „Copak?“ zeptal se jí. „Něco v té tmě bylo. Chodilo to po pokoji.“ Chlapec se posadil na postel vedle k smrti vyděšené dívky. Zadíval se do tmy. Ani jeden malý bod světla. „To se ti muselo zdát, klidně spi. Možná to byla ta kuna.“ Dívka tomu chtěla moc věřit, ale odkdy si kuny umí otevřít dveře od pokoje. Pomalu vyčerpáním zase usnula. Chlapec vedle ní seděl ještě dlouho na stráži.
Pomalu se jí do snu vloudil zlý sen. Vycházela z koupelny a zastavila se u dveří salónku, ty se pootevřeli. Hrozně se bála, chtěla utéct, ale nohy jí to nedovolily. Vcházela dál, všude byla hrozná tma. Chtěla křičet, ale nešlo to. Náhle se rozsvítilo světlo. Stála pře trofejí. Byla to hlava kance připevněná na stěně. Jenže co se nestalo. „Tou puškou mne zastřelil a ještě si mojí hlavu vystavil,“ promluvil na dívku. Málem zděšením umřela, ale stejně nemohla utéct. Pak se její tělo dalo do pohybu. Vzala pušku připevněnou u hlavy divočáka. „Tak je to správně, holčičko,“ nabádala ji trofej. „Probuď se…“ zazněl neklidný hlas někde mimo ni. Ona ale pušku otočila proti sobě a stiskla spoušť. Rána otřásla celou chalupou. „No tak, probuď se.“ A dívka, která se bez hlavy potácela po chalupě, najednou procitla zase vedle chlapce.
„Měla‘s pravdu, teď to tu bylo,“ pošeptal jí. Pomalu zapnul baterku a potichu rozsvítil světlo. Pak rychle zamkl pokoj. „Sbal se, musíme pryč.“ Rychle se převlékli, pobrali věci a šli ven. Na konci chodby u koupelny a salonku ale někdo stál. Nechtěli to vědět, vyklouzli pryč z chalupy. Mladík ji zamkl. Dívka zatím nastartovala auto, a když naložili věci, rychle odjeli. Mladík se ještě ohlédl. Ve světnici v okně stál obrys postavy.
Zastavili se až ve vesnici kus od chalupy. Druhý den zavolali policii, jenže ta v domě nic nenašla. Nakonec jim teta mladíka po čase řekla, že píst na bojleru nedávno měnili a puška u hlavy je jen vzduchovka. Ty dva jí však slíbili, že už se tam stejně nikdy nevrátí…