Noc
„Ach můj živote, kde jsi? Kam se poděl tvůj lesk. Já stále u oken na tebe čekám, ale nejsi, ty nejsi sám. Cítím tě, jsi tu, můžeš vedle mne stát. Dala bych ti vše, jež můžeš si přát, jenže z toho za chvíli nic není. Mé srdce, sebere ten nejzlejší. Cítím tě v té noci. Jsi tam. Vysvoboď mne z cely poslední. Vrať se můj princi.“
Zatím v komoře. „Dítě si bohatý vezme. Má stará, již nebojme se, v bídě neumře. Můj starý, ale chlapce jsme ji zatajili. Tys zabil ho raděj a teď, pro její štěstí, v pekle zajdem. Než chudá s ním, dal jsem ji štěstí, neumře, ona ne. O to už také nebojím se.
„Ach, slunce, počkej ještě, on vysvobodí mne. Pod okno přijde, spolu odejdem. Navždy můj stíne černovlasý. Jen ty, luno, posečkej se mnou na mého prince. Nechci den příští, brát si hrůzy dny omotané kovem kolem prstu. Ztratím se navždy v jeho sevření.“
Pán slunce mění říše. Kdy den zazní a chlad noční odzvonil. Ztratí duši a přání jedno děvče, leč nechce přijmout se tak lehce.
„Ach luno, ne. Prosím paní slunci, já nechci. To raděj duši s tělem zemrýt nechám, jen jej miluji.“ Vida nový den z okna dítě padá do náručí další smrti. Dalšímu bohatému staříkovi nálada mizí. Dcera v očistci, jedna rodina se za ní modlí. Jenže on v nebi, zavražděný a ona s ním mučená. Snad na věčnosti ztratila se krásná rána, kdy nikdo z nás neumírá, kdy nás někdo neprodává.
tyjo
(annihilation, 15. 10. 2008 8:58)