Běž koníčku, utíkej!
,,Běž koníčku, utíkej.
Na noc nehleď, pospíchej.
Kraje kus veliká,
Urazí tvá kopyta.“
Muž v plášti na hřebci letí
Ale co sedí s ním na hřbetě?
To malý chlapec vysílený,
Ztrácí život, nechtěje.
Noc chladná.
Temné duše.
Noc studená,
Do tepen chlapce se vkrádá.
,,Ach můj malý,
Syne mne rozmilý.
Neumírej,
Počkej ještě chvíli.“
Chlapec sténá naříká.
Však ve tmě, jde temná silueta.
Někdo se k nim blíží,
Sám pán, sám veliký.
,,Pojď se mnou ty malý!
Obejmi mne a já tě odnesu.
Zapomeň na utrpení,
Teď za ruku tě já povedu.“
Ten malý rukou cuká,
Pláče a vzlyká.
Otec slyší, zoufá si.
,,Běž, koni můj.“ Křičí.
Jenže velký je všemocný.
,,Teď přišla tvá chvíle poslední.
Půjdem si hrát, ne však na děti.
Můj svět nezná světlo, nezná dní.“
Malý pláče, dál vzlyká.
,,Ach koníčku, opanuj se, utíkej.“
,,Pojď za mnou, neplakej.“
,,Nech mne být, pane strašlivá.“
V tu se chlapec utiší,
Kůň zastaví
A otec pozná,
Že závod dočista prohrál.
júú
(stay.clear.fresh.paint, 30. 10. 2007 17:36)