Mezinárodní vánoční burza
Den 30.listopadu 2008
Omlouvám se za deníkovou verzi tohoto článku, ke které se zpravidla neúchyluju, ale tato událost stojí zato.
Pomocí mých konexí na francouzskou ambasádou v Praze se mi podařilo sehnat lístky na vánoční burzu, sice byly napsány na mé rodiče, ale to nikdo nepoznal. S přítelkyní jsme se tedy k sobě museli chovat jako bratr a sestra. Navíc lístky sloužili i jako lístky do tomboly o zajímavé ceny, což se dá ocenit.
V zásadě nám bylo vysvětleno, že jde o velkou událost. Ambasády v celé Praze měli za úkol nachystat reprezentativně své malé krámky a připravit něco milého a hezkého na prodej. Celý výtěžek šel na dobročinné účely, což bylo to nejkrásnější. Nečekali jsme nic dokonalého, jen milé zpestření a pozdravení našich známých ve Francouzském krámku, nakonec jsme se tam ani nezastavili.
Celá ta věc nás nadchla víc, než představovali naše fantasie. Hotel Hilton, kde se akce konala, nebylo těžké najít. Prohlídli jsme se celou budovu. Doopravdy se nám jen tak nestává, že můžeme prohlížet místa, kde chodí třeba i prezidenti. Na místě jsme byli o něco dřív, ale akce začínala o něco později, než podle programu.
Po vpuštění do prvního sálu nás uvítali hostesky hotelu, prodávali různé jídlo, ale až v dalším sálu bylo to hlavní. Spousta krámů s různým jídlem, dárky, věcmi, které jsme ani neznali. Představte si místo v Praze kde bok po boku stojí Ukrajinec, Izraelec, Pákistánec a nebo Palestinec a snaží se prodat co nejvíc pro někoho jiného, koho třeba nikdy v životě nepotkají a už vůbec mu nebudou rozumět. Bylo jedno u jakého jste stánku, ale vždy jste udělali dobře, když jste něco nakoupili. O to více, že naše výlohy za tuto akci narostli na 1300.
Viděli jsme Ázerbajdžánce, Iránce, Vietnamce a spoustu dalších. I Češi měli vlastní krámek, ba právě proto, že v nepřeberné bandě Čechů byla i horda cizinců, včetně spousty exotických národů. Nebyl problém sehnat papyrus z Egypta nebo svíčky z Maroka. Podařilo se nám nakoupit převážnou většinu dárků na Vánoce s klidným svědomím.
Největší ostudu zase dělali Češi, z celku českých zákazníků tvořili jistou nadpoloviční většinu důchodci remcající na všechno. S klidem přecházeli nejlepší vína Rumunska, se vzpomínkou, na jejich bývalou kvalitu, nadávali na procházející Japonce, jež jsou na davy zvyklí a na lidi z batůžkem, protože nedokázali pochopit, že v ruce se věci nosit nedají, rozhodně ne tucty věcí. Ještě že jejich projevy nebyly tak slyšet.
Navštívili jsme snad všechny krámy, ale některé ceny byly trochu nereálné. Nakonec na vánoce přibylo spousta dárků, třeba bulharská mýdla, indonéský náhrdelník, kanadský javorový sirup, japonské hůlky, bonbóny a tyčinky, čínský čaj, marocká svíčka, běloruské pivo a jihoafrické víno, na rumunské nám už nezbylo.
K některým krámům se ani nedalo dostat, mezi ty nejobloženější patřila Čína, Vietnam a Japonsko, o Rusku nemluvě, to si dokonce přivedlo vlastní kapelu s balalajkou. Největší naše umění spočívalo v trojitém nákupu u japonského stánku, zázrak. Nejvíce nás zklamal americký stánek, v zásadě vše, co se dalo koupit na každém rohu. Oni snad nemají žádnou specialitu? Spíš jsme i tak trochu ponořeni v částech amerického života, jejich McDonald u nás přeci není zvláštností. Tímto je nezavrhuji, i přes to bylo u jejich krámu poměrně rušno. Švýcaři zas měli převážnou část zboží jen čokolády, Izraelci prodávali z většiny kosmetiku a jídlo. Nejzvláštnější byla účast Palestinců, tak malý stát zmítaný pod staletí v různých válkách a nepokojích, dnes dokonce bez výrazné vlády a přece se také účastnil charitativní události v úplně jiné zemi. Nechci nějak zavrhovat Izrael, ale oni mají přece jen víc, co ukazovat. Irák a Irán měli krámky přímo vedle sebe.
Nikdo nemyslel na nic špatného, zdálo se, jak když vše pečetí ta chuť udělat něco správného. Bylo to jako stát na místě, kde každý, ať je tmavý, či bílý, ať muslim nebo křesťan, ukazuje jen to nejhezčí, co v něm je.
Nakonec jsme si ještě přáli, aby takováhle akce byla třeba už za měsíc.