Sběrači chvílí...
Představte si,že nežijete s někým na pořád,ale čerpáte krásné momenty jen v částech života.Takoví nemusí chodit s klukem či dívkou,ti se jen zamilují a když zjistí,že víc chtít nemohou,odejdou,ale přes tou jsou šťastní,protože třeba ten jeden polibek jim vydrží ve vzpomínkách na půl života.Každá ta osoba,která je zalívala láskou a žádnou nedostávala jim krásné chvíle dávala plnými doušky.
Stejně tak trápení a bolest jim v myslích zůstává,vědí,jak je silná a umí se jí nejlépe vyhnout,prostě ji utéci někam,kam za nimi nemůže,do jejich duší,třeba i vytěsnit z paměti aby ji nemuseli zažít
Sbírat chvíle,dokonce se smět pohádat a vědět,že je to jedno,to hlavní už si vzít předem.Je hloupé někoho déle milovat,když smíme milovat ten jeden moment v životě.Dokonce ani nemít žádné velké přátele,protože víme,že tu kdysi byli a dali nám to nejlepší.
Nemusí se starat o rodiče,jednou je živili ,ale odešli,vždyť jsou ve vzpomínkách.Takhle smí prožít celý život,opouštět ostatní.Nemusí vlastnit jméno,jen sbírat chvíle.Nemusí vlastně vůbec nic,nemusí je ani trápit jejich vlastní odchod.Pokud je trápí ostatní,brání se pomocí svých přátel,kteří je drží stále v srdcích a nechtějí odejít,ale pokud nepřátele nemají,nemusí nic,vše záleží jen na tom,který moment ještě nezažili a který chtějí zopakovat.
V každém z nás je trochu sběrače...