Škola lásky
Je právě půl jedenáctý a mne napadlo že bych měl zase udělat něco jako vždy,jako když vypiju najednou dva litry mlíka a pak mám noc plnou vášní.No to nebyl zrovna dobrej příklad… Před časem jsem se zařekl že s psaním nebudu nic mít.Bylo to proto,že se týkala mý minulosti,kterou jsem zasvětil jedný překrásný holce.Ani nevíte,jak moc jsem ji miloval.Je docela vtipný,že to můžu říct všem,který mne čtou právě až teď,když už je konec,snad si to přečtou i ty pro,který je to psaný.
Jak jsem řekl,tohle je nový začátek starého konce.Nikdy už nebudu moci prosit o odpuštěni tu osobu,které se to všechno týkalo a tak nezbývalo nic jiného než jít dál za svým srdcem.To neumělo říct nic pěknýho,vše si vyplýtvalo na tu jednu osůbku co tak milovalo.Je možný najít po druhý tak velkou lásku jako byla ta první?Podle mne je možné všechno…Tenkrát jsem začal psát pro ni,abych si to pak vytrhnul ze srdce a snažil se na to zapomenout.Jedna moudrá dívka mi řekla,že když je srdce zahleděné do snu,tak nevidí samotnou lásku.Měla pravdu a já přehlížel sebe samotnýho i ji abych měl své srdce.
Když už jsem u moudrostí,nikdy nevyjádřim nic co by mělo pravou krásu mého srdce a nikdy nevyjádřim sílu rad,které pokaždé od té jedné dívky dostávám.Představte si sílu nespoutaného srdce,co nikdy neví kdy má přestat bít a najednou se zastaví,aby porozumělo smyslu toho co mu jedna jediná dívka říká.Není potřeba rada mudrců,moudrých stařešinů ani, bůh ví,jakých přemoudřelých hlav.Je jen jediná hlava a ta vždy půjde za svým srdcem.Děkuji za to,že jsi mi dopřála si toto uvědomit.
Nikdy já nedokážu vyjádřit svojí úctu,víru a naději.Nikdy nedokážu vyjádřit to slovo rád,protože to nikdy nebude znamenat slovo milovat.To že jsem tenkrát plakal,když jsem psal co ke své lásce cítím,neznamená,že dnes nelituju toho co všechno udělal.Teď také pláču,vždycky to dělám,když píšu něco,co je z mýho prokletýho srdce.Mý přátelé by řekli,že to moc prožívám a že jsem starej trouba,já jim to neberu,ale poručte srdci J Každý z nás ví co prožívá,když mu odchází někdo koho miloval a každý z nás ví co to znamená,když musí něco ukončit,kus svého života ztratit,aby měl jiný.Dnes spíš miluju ty rady než ty dívky,miluju to co mi dokázali dát.
Dnes necítím bolest,jen jak mé srdce bije a divím se,že žalem nepukne nebo spíš štěstím.Poslouchám pořád dokola dreams od Cranberries,abych si to srdce konečně vylil.Všechno co jsem kdy chtěl bylo jen jedno a to bylo někoho milovat a dnes už vím že to tak není.Děkuji za tu školu života,i když jí mám teprve šestnáct let.Všechno to co jsem měl rád miluju.Já se nebojím říct to slovo milovat,protože předávno řekla jedna dívka,že když někoho doopravdy miluju,měl bych do toho jít po hlavě,protože od toho láska je J
Ta lítost se valí pryč ode mne jak jen to jde a klávesa začíná být pořád slanější a mokřejší.Já vím,že tohle by jste asi číst nechtěli a nebo se v tom vyžíváte,ale já to dělám protože musím.Tak jako jsem se psaní vzdal,tak se k němu vracím jako mi někdo vrátil mé srdce.Děkuji ti má paní a děkuji ti má dívko.Ztratil jsem vše,abych to zas našel?Snad,ale já pořád věřím,to je ta naděje,ne nic špatného,jestliže nemáme naději ve víře,pak pro nás víra nemá smysl.
Nevímjak hluboko dokážu vyjádřit to co teď cítím,protože se to určitě nerovná něčemu co bych kdy zažil,Sebelítost,radost,láska,já vážně nevím.Je na vás,aby jste mne odsoudili a nebo pochopili.Tohle je něco jako závěr co by měl právě začít.
Představte si,že máte křídla.Kam by jste letěli?Kdo by vás držel?já říkám,že by vás držela vaše láska aby jste ji neuletěli.Celé to divoké by chtělo uletět,to ano.Letěl bych do hor,tam kde bych byl svobodný.To však ale neznamená nic proti lásce.
Představte si,že máte dar někomu dát sílu pohlazením.Dát někomu část svých citů aby vám porozuměl.Rozdával bych plnými hrstmi,to mi věřte.Dát někomu lásku znamená víc než mu složit báseň,to mi věřte též.
Představte si,že vám všem můžu našeptat do ucha co ví mé srdce a přes to,to v něm bude na vždy uzavřené.Mne by se ulevilo a vy by jste mne poznali ještě lépe.Ta možnost být vyslyšen,kdo by po ní netoužil i kdyby neměl co říct.
Představivost je krásná věc a já ji miluju,dala mi a vzala moc věcí.Dala mi tenhle život,dala mi schopnost milovat,dala mi vás i mne.Nikdy jsem nevěřil v boha a nikdy jsem víru nikomu nebral,ale jedno vím,ať každý z nás vidí boha jinak,vždy to bude ten,kdo rozdává lásku.To je asi to hlavní co by jsme si od něj měli vzít,ne to že nám odnesl babičku,ne to že nás vede cestou,která je k politování,vezmeme si jen tu lásku.To on chtěl.
Má kráska má zelené oči,postavu co připomíná krásu větru a vlasy co připomínají hedvábí.To je to co vidím když řeknu dívce:,,Miluju tě.´´Nezáleží na tom jak vypadá,mé srdce ji vidí vždy jinak.Vidí tak jako to nejhezčí na světě.
Už to bylo dávno když mi jedna dívka řekla,že jsem rytíř.Ne tím,kdo jsem,ale jak se chovám.Byl jsem za to rád a pak jsem začal to slovo rytíř proklínat,už jsem to nebyl já.Teď dám slib abych se tím rytířem zase stal.Nikdy svou víru neztratím,to je ten slib co přetrvá věky,protože bude vyřčený v naději.
Děkuji ti za tvé rady,pluli do mého srdce.Děkuji ti za tvou lásku,dala mi mé srdce.Děkuji za světlo mých dnů co jsem krví uhasil.Děkuji svým přátelům za to že je mám.Nikdy nedokážu všem dostatečně poděkovat a oni to ani nechtějí,to je přeci to krásné.Jsme to pořád mi co milujem a máme rádi.
Je půl jedenácté a já už snad vím,nikdy to nebudu moci říct a nebo vykřiknout jistě,ale vždycky to budu vědět a vidět.To proč si odpouštíme a proč to nedokážem,vem to čert,všichni přeci milujem.
Napsáno steskem,láskou a nadějí.Na věky věků,ať to není nikdy jinak.
Komentáře
Přehled komentářů
Noo,pro ty co nepochopili tak když se zamiluju je pro mne ta dívka to nejkrásnější na světě a vidim ji taky tak krásnou jak chce má duše.Nemusí být zrovna zelenooká,to bylo jen jak ji vidim v mým snu...snad jsem to vysvětlil správně
rep
(autor, 16. 1. 2007 21:16)