O růži
Jednoho dne se na louce objevila překrásná růže. Její krása zářila do okolí a každý ji obdivoval. Luční motýl se na ni posadil, ale hned raději odletěl, aby nekazil její krásu. Mravenci se do ni zamilovali, chodili se na ni koukat místo své věčné práce. Ptáci pro ni zpívali a lesní zvířata nosili vodu.
Až jednoho dne přišel mladý chlapec. ,,Ta je krásná…“ řekl a utrhl ji. Od té doby byl jen s růží. Obdivoval ji, hladil, objímal. Jeho růže pro něj byla vším. Zamiloval se do ni, pečoval, zaléval ji a růže spokojeně kvetla dál.
V tu jednoho rána přišel k růži. Pohlédl na ni. Přišla mu jiná. Stále se díval, najednou se mu zdála spíše potrhaná a uvadlá. ,,Ach já hlupák…“ zvolal a dal se do pláče. Jak plakal, růže stále více umírala až nakonec odešla celá. Její květ se ulomil a dopadl na hlavu plačícího mladíka.
Chlapec ji uchopil, celou odnesl na místo, kde ji našel. Pohřbil ji, stále plakal. ,,Už nikdy nevezmu si růži čistou. Ta krása musí mi být cizí, potrhal bych ji květ,já zlý a zkažený.“Tak navždy smutný, že růži pozbyl, ale rád, že ostatní zachránil, o růžích sní, navěky .
Komentáře
Přehled komentářů
Tohle je zajimavé.. vyvolává to ve mně smišené pocity - je mi líto té růže, že nemohla kvést pro všechny, že jí vzal její krásu, ale zas ona přece kvete dál - v jeho srdci a myšlenkách, to je krásné a taky je mi líto toho chlapce, že si neuvědomil, co se stane, a že teď už nemůže být svou růží, jen vy mysli je mu to povoleno...
...
(Domiii, 10. 10. 2007 21:38)