Tajná láska
Byl jednou jeden mladík a ten se zadíval do překrásné,světlovlasé slečny,její oči ho doprovázely sny a její něžný smích budil ze spaní,i když byla tak vzdálená,jako kdyby s ní nikdy nemohl být a tak se jen dál a dál zamilovával do své představy.
Mockrát spolu chodili,ale on ji nikdy nedokázal říci,že ji tak moc a vřele miluje,že by k ní složil život,tajně chodil k hvězdám a radil se s nimi:
,,Ach vy hvězdy moje,prozraďte mi,jak do jejího srdce mohu vejít.Řekněte,kde je její místo a kde spočívá láska její…´´
Hvězdy mu nikdy neodpověděli,jen tiše mrkaly na znamení,že mu rozumí…Ani měsíc mu neporadil a s úsvitem mladík odcházel, aby následoval svou tajnou lásku… Snad jen ve stínu,na místech,kde neslyšela si tiše říkal:,,Miluji tě,miluji má paní…´´
Jednoho dne začalo moc pršet,celá obloha potemněla a kapky zkrápěly zemi jako by ji chtěli celou spláchnout,ale mladík v dešti utíkal jak pominutý…Dívka se na něj dívala a nevěřila svým očím:,,Proč se tak směješ,vždyť déšť je smutný…´´ale mladík věděl své…,,Déšť smyje vše špatné a zase vyjde čisté slunce…těším se na tu chvíli…´´I ona se trochu pousmála…
Časem mladík ztrácel sílu,zvlášť když viděl,jak se kolem jeho lásky točí spousta nápadníků,ale vždy si říkal:,,Pokud bude ona šťastná,budu šťastný já,i kdyby beze mne byla…´´Tak jednoho dne odešel bez ní,ale s pocitem,že její život bude krásný…Bloudil krajem bez cíle a déšť mu už jen mokřil šaty.Nechápal proč zrovna on musí trpět bolestí z lásky a stále víc ztrácel víru ve své skutky…Pomalu se vracel na místa,které znal,k ní.
Když tu u jezera uviděl svou slečnu jak naříká:,,Proč si odešel,tys,má láska tajná,snad se kdy potkáme,snad mne slyšíš a mne se navrátíš,proč já své city tobě nevyslovila.Snad nebyly tak silné,abych ti je prozradila a tak já mlčela…´´Mladík ji přikročil za záda:,,Má lásko tajná,vždyť i ta hvězda jasná ví,že osud se vždy naplní…´´
Tu vstala a s úsměvem ho políbila…