Anděl II
Píše se rok 1350.Náš příběh začíná tam,kde by se těžko někdo nadál.Na malém panství nedaleko hraničního města říše.Často se stávalo,že bylo napadeno a tak zde o rytíře a další vojáky nebyla nouze.Městem pochodovaly posádky sem a tam,bylo to normální,každý si zvykl dost rychle.Každý měl místo,kam schovat své ženy,když přicházeli cizí vojska a každý měl doma zbraň,když měl být povolán.Však i přes špatné podmínky lidi žili v kraji dost vesele,dost vesele na to,aby měli děti,milovali se a žili šťastně.V době,kdy hrozila další válka začíná to,co vám chci vypovědět.
,,Krásné panství pane,…´´Řeklo páže svému rytíři,když jeli kupředu po své domovině.,,Doopravdy je,ať válka ještě dlouho zůstane za hranicemi,tak krásné léto mé staré oči,v plátu oděné, dlouho neviděli.´´Jeli ještě dlouho než se dostali do vesnice,kde měli být se svým oddílem připraveni pro pochod,bránit ,co je jim drahé.
Ve vesnici se jim však hezkého přivítání nedostalo,ať cizí nebo náš,pořád je to voják,který ničí a drancuje.Však oddíl našeho rytíře přichází z císařského města,nikdy válku neviděli ač se na ni připravovali celý život až do teď.Vztyčili tedy na velkém stavení svojí zástavu,na hranice bylo krásně vidět,oddíly cizáků stáli ve vesnicích a městech maximálně deset mil od nich.Viděli jejich ohně,jejich vlajky,je samotné,jak užívají života ve víře,že oni vyhrají.
,,Dobrou noc můj pane.´´Popřál páže rytíři,který už dávno spal pod dekou.Jeho brnění bylo doopravdy staré,ale ne rezavé.Každý den se o ně páže staralo jako o vlastní oblečení.Oddíl spal také,stráže stáli u ohně a páže si lehlo ke kraji,měl pocit bezpečí.Všechny znal,proto mu přišlo tvrdé válčit,mnoho mu jich mohlo odejít.Znal je od té doby,co se o něj začli starat.Tento večer k němu přikročil jeho starý přítel:,,Pamatuji si,jak jsem tě uviděl po prvé.´´Mladík se k němu přiklonil,jeho přítel věděl,že mu to někdy říct musí.,,Ležel jsi zabalený v dece a na tobě byl papír s nápisem,že se o tebe máme postarat.Nikdy jsme nepřišli na to,kdo je tvoje matka a už vůbec nevíme,kdo tvůj otec.Za ten čas jsme přišli akorát na jedno,ty jsi náš syn.´´Tyto slova mladíka uspali,ale stařík ještě dopověděl:,,Přichází čas,kdy se spolu možná naposled bavíme,dobrou můj synu.
Dívka se dívala z lesa do ohně,bála se cizinců a tak utekla z vesnice mezi stromy se svojí matkou.Jenže něco ji k tomu ohni táhlo,ten mladík,co právě usnul,moc se jí líbil:,,Bojíš se jich?´´Řekla její matka,co ji stála za zády,vylekalo ji to,ale věděla,že jde tajně za ní.Dívka byla moc zvědavá.,,Ano,je pěkný.´´Matka ji vzala za ruku a vedla zpět do úkrytu.,,Jsou to zrůdy,zlý a zkažený.Měla by ses jich bát.´´Dívka si to nechtěla nechat líbit:,,Ale matko…´´Matka věděla co přijde:,,Dost,jsi na to moc mladá…´´Obě usnuli ve skrýši,spali dlouho.
Na druhý den se mladý panoš vydal do lesa.Měl je moc rád,ve městě v nich běhat nemohl,ale jakmile směl opustit svého pána,byl u některého stromu,vždy ho přitahovali,nevěděl čím.Procházel se,došel do údolí s potokem.Kouzelné údolí.Mech a jehličí u tůňky,stromy,přes které nebylo vidět.Už dlouho toužil po tom,že se umyje,začal sundávat své šaty.Rozpletl si cop na hlavě,vypadal dost zvláštně,jeho vlasy byly jako vrabčí hnízdo,jen vzadu jich pár smotávalo do culíku,omotány stužkou,ale tu už páže rozpletlo.Ten copánek mu sahal až ke konci zad.Sundal nátepníky,odepnul meč z přesky..Dostal ho už dávno od svého rytíře.Byl proto jediné páže s mečem na císařském dvoře.Když ho pokládal, ostří cinklo do kamene,ten se rozpůlil.Rána probudila dívku,která spala kus dál v lese.
Matka stále snila,ale její dcera vyběhla za tou ranou,jakoby ji udeřila do srdce.Běžela až došla také do údolí.Mladík se zatím ponořil do vody,halila ho jen bederní rouška.Dívka viděla jen obličej vyčnívající z vody,ležel celý ponořený,snad ani nedýchal.Vypadalo to,jakoby usnul.Trochu přišla blíž,dívala se na tu postavu,vlasy všude kolem ve vodě,jakoby mu tvořili černohnědou svatozář.Něco ji stále lákalo blíž a blíž,pohladila jeho meč,krásně se na ní zatřpytil.V tu se lesem ozvalo:,,Páže…´´Mladík otevřel oči a uviděl ji.Vyjekl:,,Anděl….´´Světlo mezi stromy mu šlo přímo do očí a ona byla mezi ním,její šat vypadal skutečně jak andělský.Na to ona však nečekala,mihla se mezi stromy,utíkala za svou matkou.,,Počkej prosím tě…´´Křiklo páže,ona se zastavila a ohlídla se za ním,usmála se.
Křikot se jménem pážete zněl mezi stromy,jeho věrní ho hledali a tak se rychle oblékl ,spěchal za nimi.Když dorazil do vesnice zeptal se:,,Co se děje?´´Všichni už byly ve zbroji.,,Pohleď´´Pravil mu jeho starý přítel.Přes hranice se valili stovky mužů.To bylo vše,co si stihli vyložit.Rytíř na koni začal zadávat úkony.,,Muži do řady,postavte se do obraného postavení,žádný muž před vámi,žádný za vámi,jen bratři vedle vás a smrt před očima.´´Vesničané,muži,kteří zde zůstali přiběhli s vidlema a sekyrama,chtěli se bít,za to,co je jim drahé.Rytíř si pořád v hlavě omílal:,,Kde je císařské vojsko,kde jsou?´´Nepřítel stál na dva hony od vesnice.V tu se za obzorem objevila korouhev,velký kříž na podstavci nesený mnichy a za ním zněli trubky tak známé všem svobodným uším této země.
,,To je dost.´´Povzdechli si.Armády postupovaly,shromáždily se proti sobě.Generál si ve vesnici vztyčil velitelskou korouhev.Začal rozkazovat.Na obou stranách se muži byli do štítů svými meči na znamení síly.Rozkazy byly vydány,bitva začíná.
,,Lučištníci,palte!´´Vyletěla první salva k nepříteli.Nebe potemnělo.Z druhé strany začalo to samé.Po hodině vzájemného ostřelování přišel další příkaz:,,Jízda,kupředu!´´Jako voda z hor se k sobě rozjely dva pruhy jezdců,uprostřed se srazily,bitva zuřila dál a dál.,,Pěšáci,podpořit jízdu,kupředu!´´Zněl další příkaz,to byla doba pro starého rytíře a jeho oddíl s pážetem.Rozeběhli se,utíkali do boje.Jeho přátelé padali k zemi jako omámení.,,Kupředu,vpřed.´´Křičel rytíř na koni než si všiml,že v poli stojí sám,byl moc daleko od svých věrných.Padl na zem a s ním jeho zástava.Páže dostalo kopím do hlavy a zhroutilo se k zemi.
Byl už večer,když se probudil a rozhlédl se po poli.Ležela tam jeho rodina,jeho přátelé,muži,kteří ho vychovali.Doplazil se k rytíři a vzal korouhev jeho oddílu.,,Nepříteli ji nedám,přísahám.´´Pověděl mrtvole a plazil se směrem k lesu přes mrtvé.Uprostřed pole stál opuštěný kříž jeho armády,kněží ho opustili,když viděli,že boj je prohraný.,,Tady končí naše víra…´´Povzdechl si.
Přes pole projížděla nepřátelská jízda.Koně rozkopávali lebky padlých,bez studu a žalu jeli nově dobytým uzemím.Mladík dělal,že je mrtvý.Jeden z rytířů,jezdců,se u něj zastavil,jeho oddíl jel dál do dobyté vesnice.Slezl z koně a přišel k zástavě,kterou páže tak silně svíralo v rukách.Snažil se jí vytrhnout,ale ta mrtvola se na něj vrhla a vrazila mu pod plát na paži dýku.Páže šťastné,že vlajku uhájilo chtělo jít dál,jenže mrtvola,kterou po sobě nechal držela koně v ruce,nemohl by utéct a za chvíli by tu pošel.Když se snažil odvalit ten kus plechu plný masa,odklopila se mu helma.Byl pod ní mladík jemu podobný,možná to bylo taky páže,ale to on nemohl vědět.Usedl tedy na koně,vyškrábal se s bolestí do sedla.Pokynul mu kupředu.
Jeli dlouho,minuli krajem vesnici.Cizinci si toho všimli,ale mysleli si,že je to jen mrtvola na koni.Oni zatím zamířili do lesa.Kůň,protože se chtěl napít a mladík o tom ani nevěděl.Když dojeli až k tůni,mladík se nevědomky svalil do vody.Oba tam stáli a čekali.Lesem šla dívka,bála se,její matka šla do vesnice,aby zjistila,co se stalo,ale nevrátila se.Rychle utíkala k tůni,cítila,že tam se může cítit v bezpečí.Jenže někdo ji předešel.Uviděla ty dva.Uchopila mladíka,vytáhla z vody a začala o něj pečovat jak nejlépe uměla.Kůň u nich zatím zůstal.Přece jen je to jediné zvíře,které mají.Jednoho dne,měsíc po té hrozné bitvě se páže probudilo.
,,Kdo jsi?´´Byla jeho první slova na tu pannu.,,Jsem přeci tvůj anděl,jak jsi mi řekl.´´Zase usnul.Ona zatím vyprala tu zástavu a schovala poctivě ve skrýši kde zatím leželi.Druhý den se zase mladík probudil.Dnes už i vstal.Procházel se po lese.,,Už odtud nemůžeme odejít,víš to?´´Za chvíli z něho vyšlo.,,Já vím…já vím´´Oba smutní nad tím,co se stalo.Mladík ji chtěl nějak utěšit a proto ji vzal za ruku a přitulil se k ní.
Tak začali žít v lese,nikdo je nikdy nenašel,snad byli spolu šťastní.