Autobus
Byl už večer a já už chtěl jet domů.Docela hodně pozdě na návrat,ale někdy se zpět dostat musím.No a tak jsem došel na zastávku a čekal.Zajímavé bylo,že tam nikdo nebyl,většinou tak dva nebo tři lidi tam stáli,ale dnes nikdo.
Ta zastávka byla stará.Malý zděný domeček pro případ,kdyby pršelo,ve vnitř zničené stěny polepené,starými a dávno nedávajícími smyslu, plakáty.Odkryté cihly v rozích oprýskaných stěn.Síla mi slábne ,když se dívám do tmy,lepší ve vnitř než venku.Tichá noc odhalila měsíc,hvězdy kolem něj.Někde v dáli vyje pes.Nelíbí se mi tu.Stoupá mlha,je chladněji než před tím.Koukl jsem se na vývěsky autobusů,dnes už jedou jen dva autobusy,jeden za dvě hodiny a druhý za půl.Hledal jsem dál,přece tu zatím nemrznu!
,,Nechcete se taky podívat?´´Ozvalo se mi za zády.Málem jsem vyletěl z kůže.Stál tam muž v černém oblečení a v ruce měl jízdní řád,který asi upadl na zem.Neudržel se na špatně omítnuté stěně.Když jsem se vzpamatoval,já uchopil řád se slovy:,,Děkuji..´´Muž se usmál a vyšel ven,díval se na měsíc,s klidem u toho pokuřoval dýmku,co si držel pod kabátem.Podle toho jízdního řádu,co mi ukázal,to pojede za pět minut.Vše na něm bylo rozmazané,asi jak ležel na zemi.Hlavně,že jel na metro.
Muž venku stál a pořád pokuřoval.Čekal jako já na stejnou chvíli,až přijede autobus.V dáli se objevili světla,blížili se.Každou dobou blíž a blíž.Už byl skoro u nás.Vypadal celkem šedivě a neudržovaně,vůbec se mi nelíbil.Něco na něm bylo divné.Zablácené pneumatiky,staré schody,na kterých byla malá nevyčištěná světýlka pro lepší bezpečí nastupujících.
Nastoupil jsem předními dveřmi.Řidič se na mne otočil.Byl to stařík s velkou hlavou a malým tělem,ne nepřirozeně,ale bylo to zvláštní.Držel velký volant svýma malýma rukama.Přední místo bylo volné,ale i když jsem se chtěl posadit,stařík mi řekl:,,Prosím,nesedejte si tam…´´Nemám proč odporovat starci,sedl jsem si tedy na jedno sedadlo u druhých dveří.Pán,co se mnou stál na zastávce,se usadil na konce u okna vzadu.Další cestující buď spali nebo nejevili známku přítomnosti.Většinou to byly staří lidé,s bílou barvou v obličeji a vrásky kde se dalo.
Nezajímal jsem se o nic,vytáhl knihu a začal číst.Jenže nešlo to,říkal jsem si,že se začtu a nepřijde mi nic divné.Ne ne,nejde to.Přes to jsem se snažil.,,Roku 1979 se na…´´ V tom mne přerušil šepot za mnou,rychle se tam otočím,ale nikdo,nic tam není.Divné,asi se mi něco zdálo.Ostatní můj prudký pohyb asi vyděsil,celý autobus se na mne otočil.Za chvíli se zase vše uklidnilo,ale knihu už jsem nevytáhl.
Díval jsem se,jak cesta před námi utíká,jen mne děsilo,že trochu jinak,než si pamatuju když jsem se vracel před tím.Bylo to jiné.Za okny bylo město tiché,prázdné,omlácené baráky,staré domy,ani v jednom okně světlo.,,Jakoby bylo všechno mrtvé…´´Řekl hlas vepředu z místa vedle řidiče,kde nikdo neseděl.Já to nechápal,ale ostatní asi ano,nic neřekli.Jelo se dál.Zastávka za zastávkou.
Autobus se najednou dostal do cesty lesem,ale proč?Vždyť má jet na metro.V tom se před ním objevila skála.Ohromná rána,začal jsem křičet,řvát,co to jen šlo…