Deník
Šli jsme z hospody,už padla tma.Všechno bylo zvláštní.Najednou se z lesa ozval jekot.Znělo to jak malé dítě.,,To je srna.Asi někam spadla.Asi..´´Šli jsme domů,nevnímali si.Celý večer mi nefungoval mobil a zvláště mluvil cd přehrávač,jakoby něco šeptali.Píšu tenhle deník a z venku slyším praskání.Přímo ze střechy.Už zas mne přepadá bolení hlavy,nic nevidím,tápu v mlze svý hlavy.
Najednou je slyšet jekot,vše už spí,jen mne vzbudil.Je jich víc,vždy se ozve jekot a pak ticho.To hrozný ticho a zase je to blíž a blíž,jde to asi po pokojích.Nevím co se děje,co mám dělat,sakra co mám dělat.Třeba si jen všichni pořádně užívaj nebo je tam myš,nevím.Zkusim to zaspat.
Náš dům je oddělený.Je sice ve stejném dvoře,ale není spojený s ostatním stavením.Dveře jsou zamčené,co by se mohlo stát.Nikde nikdo není,jen má hloupá představivost a tenhle deník,až to někdo bude číst,tak se zasměje.Najednou se ozvala rána,vedle je otevřené okno.Vítr fouká a dělá meluzínu,píská…
Po chodbě jdou kroky,jsou silné a ten třes nejde přeslechnout.To je na mne moc.Rychle do černýho a pryč.Od vedlejšího pokoje se otevřeli dveře,kroky vešli tam.Další řev.Já už tu nebudu.Teď jdou ke mne.
Dveře se otevřeli.Já nečekal.,,Je mi líto,musím pryč.´´A vší silou jsem strčil do postavy,ta spadla ze schodů a já utíkal co to šlo.Rychle do stáje.Koně mi musí pomoct.Dole jsem popadl tyče na trénink a ke dveřím,ale jaké bylo mé překvapení,když jsem zjistil,že jsou zamčené.,,Sakra,na tohle nemám čas.´´ Vytáhl jsem tyč a dveře se otevřeli skoro sami,ani jsem do nich nemusel moc mlátit.Však za mnou už sípal a funěl,ten dupot mi zůstane na vždycky v hlavě.
Vyběhl jsem ven a schoval se za rohem domu,doufal,že mne přejde.Dobře jsem ho slyšel,přišel k rohu z druhé strany,funěl a čichal jak jen to šlo,koukal do kraje a nic neviděl.Najednou zazněl krajem jekot,bylo to jak když něco píská a do toho někdo křičí.On taky rychle odpověděl a zmizel ve tmě.Ulevilo se mi..nečekal jsem a utíkal dál
Ve stájích nikdo nebyl,moje štěstí,koně byli neklidní,jednoho jsem hned pustil a druhého nauzdil,to bylo vše co jsem stihnul.Ve vratech se najednou objevil,byl silný,jeho ruce měli drápy a jeho černá srst mu pokrývala celé tělo,od pusy mu tekla krev a z oči vypadaly jako kočičí a svítili ve tmě jak plamen.
To nebyla chvíle pro mne.nechtěl jsem čekat až mi něco jako to stvoření ukončí můj život,já skočil na koně a poprosil.,,Leť jako vítr a nezastavuj´´Kůň odrazil nestvůru uháněl krajem.Viděl jsem další ty divný lidi jak vychází ze stínu lesa a kráčí ke stavení.Jsou jich desítky,stovky.
Najednou koukám,že mne obklopili.Zírají a kůň nemůže nikam utéct,řehtá a hledá mezeru.Pořád se blíží a pískají,řvou.Je jich mnoho a mnoho.,,Kupředu,neboj se a skoč´´Kůň letěl jak blesk a skočil,byl to tak velký skok,jaký jsem ještě nikdy neviděl a bez sedla se mi zdál nemožný.Nečekali jsme a utíkali pryč k městu,snad tam někdo bude.
Když už jsme byli u města,bylo tiché,mlčelo,žádné světlo nesvítilo.Přišli k hospodě a já uvázal koně.Byla zavřená,dostat se dovnitř nebylo tak těžké a teď tu sedím a přemýšlím,kde jsou všichni lidé,kam asi šli.Sakra co budu dělat,něco slyším,už zase ten řev a dupot,jdou sem a je jich moc,kůň se utrhl a utíká pryč,bože,bože bože,pomoz mi,prosím tě……
-výstřižek z deníku,který jsem našel ležet v hospodě,nikdo u něj nebyl,jen byly rozbité dveře.
Zápis ze dne 8.10.1990
Plukovník K.Alucard
