Déšť plný viny
Z mraků padaly kapky vody na jeho hlavu,neměl kam ji schovat a ani to nechtěl.Ta vina co si musel nosit.Ta věc,co mu nikdy nikdo neodpustí.Proto ty prohlá záda a nejistý krok.Neměl kam jít,nevěděl odkud přišel a proč to všechno udělal.Jediné co chtěl bylo,aby mu odpustili a vzali ho zpátky,tam,kde to měl rád.
V jejím náručí,v jejím obětí,tam jedině může být klidný.Tam,kde pocítil po prvé a naposled lásku.Dala mu ji a byla překrásná a jediné co on dokázal bylo,že ji zničil a to navždycky.Byla tak krásná,její vlasy ho budili každý den a její ústa každý den uspávali.Usínat v jejím obětí byl jeho život,vše tomu chtěl dát a hlavně na to nikdy nezapomenout.
Když v tu najednou bylo všechno pryč,všechno zničil,než si to stačil uvědomit,tak to bylo pryč i s ní.Nikdy už mu neodpustí a on to ví a tak jde pořád dál a cítí tu velkou vinu co nelze smít a ani mu nedovolí se narovnat a snad jen z toho smutku a neschopnosti dojde někam,kde si může lehnout,usnout a už se neprobudit.Komentáře
Přehled komentářů
je to povídka, nebo snad výčet někoho myšlenek?? nemá totiž konec, ostatní povídky ho většinou mají, nějaký závěr, nebo případný happyend..nebo něco jiného..
zvláštní
(čtenář, 25. 5. 2007 21:29)