Dům
Voda teče krajem ve svém korytě,které hloubí teprve pár let.Mladý muž se svou ženou ho přivedli na toto místo,kde má zalívat jejich zahradu plnou květin a krásných stromů.Spolu si postavili lavičku,na které vždy sedí za svým domem a ve svém objetí.Spolu se dívají na vodu a přemýšlí s úsměvem na tváři.,,Miláčku,to je dnes krásně.´´Usměje se paní.,,Ano to je,miluji ty dny,kdy spolu jsme a když spolu takhle sedíme.Miluji teplo a barvu,lesk a krásu tvých očí.´´Políbí ji a spolu odchází do domu.Žijí krásně a zamilovaně,nic je netrápí.Však jednoho dne se jim do hlavy vloudí hloupost a nevěra.Jejich myšlenky trpknou a šednou.
Čas letí jako listí každý podzim a voda v potoku celý věk.V domě je slyšet hluk a rány.,,Proč jsi to udělal?Nenávidím tě!!´´Říká paní.,,Proč jsi mne podvedla?Proč?Nesnáším tě.´´Najednou jeden z nich zdvihne kladivo a uhodí toho druhého do hlavy.Ten se zhroutí a s krví valící se z hlavy se podívá na svou milou.,,Proč?Proč?´´
Dům se začal třást,už se nechtěl dál dívat.Znal jejich lásku,ale jejich nenávist ne.Prolomila se podlaha a pohltila mrtvého.,,Ne ne,co to je?´´Ptala se paní.S hrůzou začala pobíhat po domě.Z radia se ozvalo.,,To jsem já,já jako tvůj konec.´´A vypnulo se.Tak promluvil dům a pohltil paní do pekel se svým mužem.Věčně je zatratil.
Vše se zase vrátilo do pořádku.Dům však nemohl být nepotrestán.Zešedl a jeho vinna ho začala ničit tak,jak si zasloužil.
Čas běží dál a o dům se nikdo nestará.Větve padají se stromu lásky do potoka zlomených srdcí.Najednou přiběhne holčička.,,Podívej maminko,ta voda je rudá.´´Matka se zadívá do potoka a nic nevidí.,,Ne ne,to se pleteš.´´A dál mluví do telefonu.,,Ano,ten dům si vezmeme.Děkuji vám komisaři.´´Dívenka se zatím dívá do potoka,kde plavou kusy těl a spousta krve,ale matka nic nevidí.Holčička schová svého medvídka a jdou dovnitř.
Obě se zabydlí.Krásně se jim žije.Vše je pěkné a obě vše opraví.Dívenka přece jen neumí s kladivem a tak matce podává hřebíky.Za den zvládnou to,co jiní za měsíc a přes to není vše uklizeno.Jdou spát.,,Vrhchraaaaa…´´Ozve se domem.,,Maminko,maminko,slyšela jsi to taky?´´Vyděšená matka odpoví,,To bude dobré.Neboj se,to bude dobré.´´Obě v náručí poslouchají ty zvuky,děsí je a trápí.Nad ránem ustanou a obě usnou.
Když se vyspí,přijdou do míst,které opravili,aby posnídali.A jaké je jejich překvapení, když je vše zničené a jakoby roztrhané.Vyděsí je to.,,Matko,matko!Kdo to byl?´´Maminka se podívá na svou dcerunku.,,Nevím,já to nevím.´´Obě vzlykají a zoufají si.Zavolali komisaře.Před dívkou oba mluví klidně a jistě,ale nakonec ji pošlou si hrát.
,,Myslíte,že to byl on?´´
,,Nevím,soud mu zakázal tu být a on tu taky nebude.Staráme se,aby vás nepronásledoval,ale nejsme, všude.Nemůžu to potvrdit,ale ani vyvrátit.´´
,,Děkuji vám komisaři.´´
,,Není zač.Když bude potřeba,ozvěte se.´´
Zpoza okna se ozve zavrzání.Dívenka utíká po zahradě,vše slyšela.Obejme svého medvídka a sedne si na lavičku.Je na ní něco vyryté.Snaží se to odhalit,ale nejde ji to.Tak odejde zpět do domu.Obě začnou zase uklízet.Den už končí a obě se uložili do jedné ložnice.,,Neboj se moje malinká,už to nepřijde.Neboj se,jsem tu s tebou.´´
Uprostřed noci je vzbudí hluk.Je silný a mocný.Zase obrovské rány.Něco kráčí po schodech nahoru.Je to před jejich dveřmi.Sýpe to.,,Vrhaaaaa..´´…,,Ne maminko,já se bojím,bojím bojím.´´Přitulí se malá k matce.,,Neboj se,moje malá,neboj se.Miluji tě,neboj se.´´Tak zaspí tu hrůzu.
Druhý den vidí zase nepořádek a vše,co za den dokázali,je zase zničené.,,To není možné.To není možné.´´Malá se rozpláče a uteče k potoku.Nápis se zatím odkryl.Je tam:,,Já a ty,my jeden jsme,v lásce nezničitelné.´´Usměje se na ten nápis,když zatím neví,co znamená.Matka volá zas komisaře a když přijel,celá nedočkavá s ním mluví.
,,Co to je?To je vaše ochrana?To je vše co pro nás děláte?´´Křičí na něj.Za chvíli už vzlyká a on se ji snaží uklidnit.,,Děláme vše co je v našich silách,na dnešní noc sem povoláme hlídku.Nebojte se.´´A drží zoufalou matku v náručí.´´
Tma pohltí světlo a noc pohltí den.Vše se zase mění na království tmy a jejich pánů.Obě zas uléhají ve strachu a nenaplněné ochrany.Spějí neklidně a před domem stojí dva muži zákona.
Hluk se zase ozývá domem,policisté ho slyší.Utíkají k domu,v tu oba zakopnout.,,O to se postarám.´´Ozve se z fontány a muži ztrácí hlas.Drží je kořeny trávy.Vidí jak se v hlavním pokoji domu zvedá postava a vše ničí.Jeden z mužů si šahá pro svítilnu a v tom ho zemina pohltí do pasu.Soška z fontány mu říká:,,Nezahrávej si s domem.Je starší a silnější než ty.Počkej a on ti nic neudělá.´´Soška se zase změní na své normální postavení a vyčkává.
Zatím v domě jde stín,Kráčí do druhého patra a s kladivem vyráží dveře ložnice. ,,Pomooooc…´´Obě se strachem nemohou pohnout.Nad nimi se zvedá hrozivá postava,není ji vidět do obličeje,je tma.V tom se rozsvítí a obě poznávají,kdo je straší.Muž,který je miloval tak moc,až je chce zabít.Pod světlem se zhroutil a postavil se udiveně do rohu.,,Kdo rozsvítil?´´Říká.Najednou se dům začíná třást.Malá kamna na kraji pokoje promlouvají.,,Poznal to,konečně můžeme odejít.´´A zase se změní na své místo.Nikdo z lidí nechápe.
Najednou se před postelí a proti muži objeví dvě postavy.Mladý muž,s dírou v hlavě,plísní na rukou a vápnem na nohou a mladá žena s vytrhanými vlasy,shnilým obličejem a prknem skrze její tělo.,,AAaaaaa,tys ještě strašnější než my.Lásku my poznali a navždy ji zničili.Ty nemáš právo žít mezi nimi.´´Pískali jejich hlasy na něho a on upustil kladivo,upadl do rohu.Dva dávno mrtví ho snědli za živa.
,,Neboj se má malá,zavři oči,zavři oči.´´Utěšuje matka dítě.Když oba dojedí,Jdou s podívat na matku s dítětem v náručí.Oba k ním natahují ruce s hrozným skřekem.Podlaha se začala zvedat a oba mrtvé uzavřela do svých parket,které se vznášeli vzduchem.Vše najednou skončilo tak rychle,jak to přišlo.Obě dvě se položili na postel a začali mlčet.Nad nimi se najednou začal hýbat strop.Utvořil ústa.Jak se měnila,sypal dolů na ně svou omítku, najednou světla svítila víc a na ně samotné.Vypadalo to,jak kdyby začalo na postel sněžit.
Ústa najednou promluvila.,,Oni neznali lásku,já je proklel a teď,když jste mi pravou lásku ukázali,mohou odejít.Navždy vám budu děkovat.´´Pokojem se rozlila krásná vůně a začalo svítat.Malá holčička se rozeběhla k potoku,v podpaží se svým medvídkem. ,,Stůj..´´Křičí matka a utíká za ní.Obě se zastaví u potůčku.,,Už nekrvácí. Podívej!´´Matka se podívá a přijde ji čistší než dříve.Na stromě u potoka se zazelenaly malé lístečky a rozpukly malé květy.,,To není možné,to je překrásné.´´
Dům se změní.Už nemá šedý lak,ale bílý.Krajem je slyšet už jen jedno slovo domu: ,,Děkuji…´´Zatím se dva muži vyprostili z kořenů trávy.,,Co to bylo?´´Ptá se jeden druhého.,,Já nevím,já nevím.´´Malá postavička na fontáně se otočí a poví:,,Láska…´´Oba se rozeběhnou k potoku,kde vidí rodinku.Jsou šťastní.Všechno voní,začíná být nádherné.Vše se probouzí z nekončící noci.
,,Děkuji,děkuji,děkuji,….´´Je slyšet odevšad.Ze všech věcí se začínají valit průsvitné postavičky a ty se mění v mlhu.Stoupají k nebi.Nakonec se tak promění i dům.Všichni na to s úžasem koukají.Na zemi vedle nich se objeví dva kříže se jmény dvou milenců.,,Tak končí špatné a začíná dobré v tomto domě.´´Připíše matka pod nápis na lavičce.