Holubice
,,Hej, chlapíku, nemáš jedno cígo?“ ozvalo se noční temnotou u tramvajové zastávky. Mladík,jež čekal na pravidelný spoj, tiše poslouchal ruch města a jeho dlouhé vlasy ve větru padaly mu do obličeje. Muž, stojící před ním s nataženou rukou si byl jistý, že u takového zjevu dostane určitě jednu cigaretu, ale když mladík ani po notné chvíli neodpověděl, rozhněval se. ,,Tak máš nějaký? Neumíš mluvit? Se na mne podívej, jsem starej chudák a ty si mi nedal ani to cígo.“ Vítr foukl proti chlapci a vlasy se vyhouply za jeho ramena. Modré oči ve světle pouličních lamp ozářili bezdomovce až couvnul. Upřený pohled z nich by poodstrčil každého. Natažená ruka sjela zpět k pasu.
,,Mám to tvý cígo.“ řekl silným hlasem chlapec a vytáhl celou krabičku, podal ji muži. Tramvaj pomalu přijela do stanice. Mladík se rozešel a omylem strčil do muže, ten jen stihl říci: ,,Dík chlapíku a příště se zase uvidíme.“ Mladík dřív, než se zavřeli dveře tramvaje, vzkřikl. ,,Budu tě čekat a dej ji hezký pohřeb.“ Muž se podivil těm slovům a šel si svou cestou. Noc byla stále víc silnější, bezdomovec došel ke svému obvyklému místu na spaní. Vzpomněl si na cigarety od chlapce, když je vytahoval, zdáli se mu trošku rudé. ,,Že já debil chlastal, muu, mrum…“ povídal si a dál mumlal. Vytáhl jednu, vložil do úst a snažil se ji zapálit, ale jaké bylo jeho překvapení, když ucítil úplně jinou chuť, než by tušil.
Cigareta ne a ne hořet.Vyndal ji z úst a najednou mu to došlo, držel místo toho kusu papírku a tabáku hlavičku holubičky. Vyndal z kapsy ten balíček, ale změnil se v tělo té bílé krásy. V hlavě mu zazněl ten hlas chlapce: ,, A dej ji hezký pohřeb.“ složil to tělo dohromady, krev mu kapala ještě z úst a on se rozplakal. Vzpomněl si, že i on kdysi byl nevinný, nemusel takhle skončit. Nohou začal rýpat díru v zemi. Plakal, jeho slzy se mísily s krví holubice až se celá smyla. Díra se rozrostla, on pomalu položil to tělo do země. Zakopal ji, vedle ni položil láhev a klopýtal pryč o tohoto místa.
Dva muži stojí na zastávce, jeden starý s kufříkem plným práce, kouká se dopředu a přemýšlí. Kdyby se třeba více rozhlédl, spatřil by něco, co by ho už nikdy nenapadlo. Druhý muž s dlouhými vlasy si odkašlal. Když uviděl, že pohled neupoutá, promluvil: ,,Jsem na tebe hrdý…“ Muž s kufříkem se podíval na toho divně mluvícího. ,,To jsi …“ jeho slova přerušila tramvaj přijíždějící do zastávky. ,,Jdi, dnes nastupuješ ty…“ Kufřík se rozhoupal v rytmu těla a kroku, váhavé nohy vešly sami do vozu a neptaly se pána, který měl tolik otázek.
Když se posadil a podíval zpět, uviděl jen holubici v nočním šeru, jak točí hlavou, kouká se na další budoucnost. Tramvaj odjíždí a temné vlasy, bílá křídla letí pryč touhle nocí, do dáli, kde už nic nehledají, jen pocit krásy…