Hospoda
Bylo už kolem desáté hodiny večer a začalo pršet.Noční Praha je překrásné místo,ale v dešti a hromech bych dal nevím co za teplo a klid.Zabalil jsem se do pláště a šel dál.Procházel jsem parkem když v tu nejednou vedle mne do stromu uhodil blesk.Rána mne odhodila stranou,strom spadnul kus ode mne.Ležel jsem na zemi v plášti a z čela mi vyjel proud krve.Otevřel oči a podíval se kolem sebe,cítil jak mi na čele chladí.Po chvíli prohlížení zkrvavené rány jsem vstal a utíkal pryč.Nikdo nemusí vědět,co tu dělám.
Jak tak jdu,vidím blikající nápis,neony trochu vynechávají.Nápis se mi jasnil,bylo na něm:,,Labinak hospoda…´´Hlas za mnou to tak křiknul,že mi vyletěla málem duše z těla.,,To není hospoda pro malé děti,chlapečku…´´Řekl a vešel dovnitř.Já si zatím řekl,že prozkoumám ceny.Našel jídelníček a snažil se zachytit vodu,co se přes něj valila,pak umýt zamazané sklo.Bylo tam napsáno,že vstup lidem mladších 18ti let je vstup zakázán a pod tím,že ti,kterým je přes 1800 let jsou vítaní.Jídlo bylo jakoby přeškrtané a ceny už vůbec nebyly vidět.Poupravil jsem si mokré vlasy co mi plandali po plášti a řekl si,že tam musím jít,už jen kvůli té zimě a dešti.
Dveře se jakoby otevřeli sami a přede mnou se rozlilo teplo a světlo tlumené špinavým sklem na zářivce.Zastavil jsem se a začal zírat na obsazení hospody.Bylo tam osm lidí.Dva malý mužíčci seděli u jednoho zadního stolu.Špitali si slova,kterým nebylo rozumět.Další tři ´´lidé´´ seděli zabalení v pláštích u stolečku s kartami,podíval jsem se jim přes rameno.Hráli Taroty.U každého z nich byla vyhozená karta smrti.Nechápal jsem to!Tři muži seděli u baru.Jeden z nich měl flašku absintu.Čas od času zvedl svojí hlavu přilepenou k baru,hodil do sebe panáka a znovu ji namáčkl na bar.Hostinský mu vždycky zase dolil.Flaška už byla poloprázdná.Nevěděl jsem jak někdo může tolik vypít.Další dva ,asi chudáci, seděli kus od něj a vesele se bavili,pomlouvali koho viděli a asi jim nevadilo,že je nikdo nevnímá.Jejich nálada byla asi dost nezničitelná.
Posadil jsem se ke stolu,vypadal dost čistě,takže ani nebylo čeho se bát.Hostinský si mne všimnul po dlouhé chvíli.Byl to starý shrbený mrzák.Měl hrb a chodil velmi hlasitě.Přišel ke mne,sundal okulár a pořádně si prohlídl mou osobu:,,Vás neznám mladý pane..´´Ten hlas mne vyděsil,zdálo se,jako by neměl hlasivky a jen sípal přes své uhelné plíce.,,Copak si dáte?´´Zamyslel jsem se,peněz bylo dost,ale co mi za ně přinese,to mi děsilo.,,Dejte mi panáka tequily a pivo.´´Hostinský ohnul svůj krk pro malou symbolickou úklonu,oprášil mi stůl a zmizel.
Čas pomalu a klidně ubíhal,noc je dlouhá a celá přede mnou.Hráči se za celou dobu ani nepohli.Seděli se svými kartami,nenapili se.Nic.Dva malý raraši si mne celou dobu prohlíželi,jak kdybych byl zjevení.Překvapilo mne,že nevidím muže,který mi přečetl nápis nad hospodou.Pivo bylo hnusné a tequila zředěná absintovým panákem,co v ní byl před tím.Začal mi přicházet pán Hlad a diktovat si svá ultimáta.Houknul na hostinského,aby mi přinesl něco k jídlu.,,Máme utopence,zavináče a nebo uzenky.Co z toho?´´Docela mne překvapilo,že jejich kuchyně jede tak pozdě.,,Jedny uzenky,děkuju.´´Celá hospoda se na mne otočila.Nechápal jsem to.
Za chvíli tu bylo mé jídlo.Jaké bylo mé překvapení,když vypadalo dost obstojně a dokonce bylo i dobré.Maso bylo sladké.Nikdy jsem nic tak dobrého nejedl.Když bylo po jídle,zazvonila půl noc.Vše ztichlo.Déšť ustal a hromy přestali bít.Do hospody přestalo zatékat.Dveře se najednou rychle otevřeli.Všichni zvedli oči a podívali se tam.Dovnitř vešla postava v kápi.Hostinský ji utíkal vzít plášť a posloužit.,,Vítáme vás kuchaři,vítáme vás….´´Všichni souhlasně kývli na pozdrav.Nějak mi to všechno nedocházelo.,,Vaše maso už je připraveno.´´Řekl hostinský.
Kuchař zašel do své místnosti a zaklapli se za ním dveře.Z kuchyně bylo slyšet mlácení sekáčku a usilovná práce kuchaře.Po dlouhých minutách práce se ozvalo:,,Hotovo..´´A všichni se najednou začali bavit o jídle.Jakoby se moc těšili,až moc.Každý si moc pochutnával.Já zatím zaplatil hostinskému a šel pryč.
Každý den jsem na to myslel.Na každou tu divnou chvíli.Každá ta vzpomínka na to místo mne drásala.Musím se tam vrátit.Přišel do hospody a pohlédl na ostatní.Už jich bylo jen sedm.Sedl jsem si na své místo a čekal.Něco mi říkalo,že musím počkat až přijde kuchař a uvaří jídlo.V tom do dveří přišla jiná postava.Byl to mladý student.Posadil se,byl celý promočený a pěkně vymrzlý.Hodně mi připomínal sám sebe.Mé těžké boty si podupli,když jsem se zhoupnul na židli.Křiknul jsem na něj:,,Kdo jsi?Pojď si sednout sem příteli!´´Student neochotně přišel.
,,Co na mne huláká?Co si o sobě myslí?´´Pomyslel jsem si.Snad mi zaplatí pivo.,,Promiň,že jsem na tebe křičel.´´Řekl mi.Po dlouhé chvíli povídání a rozpravách o studiu mne pozval na roštěnku a celkově se spřátelil.Byl to vážný muž a já byl rád,že mi ukázal celou mne nově objevenou hospodu.Ukázal mi kuchaře a vše kolem.Přicházel se mnou každý týden a společně jsme koukali na nové lidi.Jedli roštěnky a pili pivo.Když v tu najednou zmizel….Hostinský mi nic neřekl a nikoho staršího než on v hospodě neznám.
Přišlo mi to divné.Přes to mi roštěnka moc chutnala.Celý týden mi to nedalo spát.Tak zase vyrážím do hospody.Dveře se sami otevřely.Nikdo tam nebyl,jen hostinský.Měl něco za zády….Aaaááá proč já byl slepý.
Hostinský vytáhl sekáček na maso.Dveře se sami za studentem zavřeli.Vrchní se na něj rozeběhl a jednou ranou mu rozťal hlavu.Měl v tom přeci dlouholetou praxi.