Hrad
Jednoho dne, v jednom temném lese, šel jeden mladík a ten už dlouho nemohl najít cestu domů.V zemi Transylvánské,s prázdným žaludkem a s kapsami prázdnými.Šel dlouho,předlouho,les mu jakoby zavíral cestu dopředu a tu do zadu?Tu neviděl.Zdálo se mu to divné a kolem se začínalo stmívat.Vysvitl měsíc.Zvuky vlků se začaly rozprostírat nad krajem.
,,Haló,kdo je tam?´´Křičel muž.Slyšel jakoby lidský hlas ze křoví.Pomalu poodhrnul to klestí a vyskočil na něj vlk.Ten začal utíkat a cenit na něj zuby.Muž nečekal,běžel jak nejvíc to šlo.Najednou za ním nebyl jeden vlk,ale tři a další se přidávali.Pořád ho tlačili před sebou až už skoro ztrácel sílu.Vždy,když se jakoby zadíval na jednoho z nich,tak časem zmizel,jen ti tři se drželi pořád pevně za ním.
V tu se před ním rozprostřela krajina.Velká údolí s mostem a za ním hrad.Pevný,na skále byl jako vestavěn do ní.Co má dělat?Jít do hradu,kam by se bál i ve dne a nebo se nechat sníst od vlků.Být jejich svačinka se mu zrovna nechtělo.Začalo pršet,útěk byl pořád těžší o bahnitou cestu.Musel jít do hradu.Jakmile přišel na most,vlci se zastavili a on mohl jít klidně před hradní bránu.Byla zavřená,asi v něm někdo žil.
Začal usilovně bušit na vrata.Za ním se hemžili divné bytosti,vždy když se otočil,tak tam nic neviděl.V tu se ozvalo:,,Kdo je tam?´´Ten hlas byl docela vlídný a klidný a tak odpověděl.,,Tady poutník,hledám chvíli klidu a tepla,dáte mi je?´´Za chvíli se povolili vrata.Musel je odtlačit sám,jakoby ta věc neměla sílu,neměla sílu pro otevření a nebo prostě nechtěla.Když vešel,stál ve velkém sále a na jeho konci byla postava v kápi:,,Vítám vás na svém hradě…´´Otočila se k němu.
Byl to vysoký muž,černé vlasy svázané do culíku a velmi čistý obličej.Příchozí nevěděl,co má říci,přece jen v takovém nečase nečekal,že ho někdo takhle vlídně uvítá.,,Posaďte se,musíte být vyčerpaný…´´Tak se usedl na židli z kůže.,,Chtěl jste teplo a klid,dám vám to ai najíst a nocleh.Je pozdě,v tomhle nečase by vás spíš někdo zabil,než že byste došel do vesnice.Buďte tu se mnou,moc lidí sem nechodí.´´Zatím mu donesl jídlo a unavený se do něj pustil.
Za tu dobu nepromluvil ani slovo.Trochu se bál.,,Váš pokoj bude ve věži,snad se nebudete bát ctěný pane.Zavede vás tam můj sluha.Kde jsi ty špíno?´´Bouchly dvířka na straně haly.Otřásly se staré erby rodů žijících kdy na hradě.,,Tady můj pane.´´Uklonil se před ním hrbatý stařec,který vypadal spíše jako přízrak.,,Zaveď pána do pokoje,o kterém jsem mluvil.´´Muž zatím dojedl.,,Pojďte,jen pěkně pojďte.´´Pobídl ho sluha a pán se na ně koukal,jak kráčí pryč po schodech.
,,Můj pán je hodný,už dlouho se o mne stará.´´Říkal při cestě do pokoje sluha.,,A odkud vy jste?Jak jste se sem dostal?´´Ptal se sluha muže.,,Já?Já šel do vesnice kus odtud,jede tam vlak,potřebuji se dostat do … ale to je jedno.´´Odmlčel se muž při cestě.,,Jen klidně povídejte,za chvíli jsme tam.´´Ani toho moc říci nestihl a byli u starých,okovaných dveří.,,To je váš pokoj,pane.´´Řekl sluha.Dveře se pomalu a s vrzáním otevřely.Jaké bylo překvapení muže,když uviděl pěkný pokoj s rozsvícenými svícemi a vanou v rohu,u které stála teplá voda v míse.Překrásné křídlo bohatě zdobené,postel s nebesy. Takový přepych nečekal.
Sluha mu popřál dobré noci,sladké sny a opustil ho.Muž se omyl,pozhasínal svíce poté ulehl na lože.Venku stále pršelo,blesky padaly kolem hradu a v tom jeden z nich udeřil na vrchol věže,v které byl jeho pokoj.Vzbudilo ho to,posadil se na postel, z venku uslyšel vití vlků.Podíval se z okna,před bránu přicházeli tři vlci,pomalu se změnili na lidi a otevřeli si vrata do hradu.Rozhodl se,že se podívá na tu věc zblízka.
Vstal a šel dolů.Slyšel hlas.,,Já bych ho snědl.´´Řekl první a pán domu ho hned okřikl:,,Myslíš,že by nám byl k něčemu?Nezná to tu,můžeme se z něho živit dny,noci a on to nepozná,jen bude pořád slabší a sladší.Mé strije se už na něj těší.´´Třetí z vlků se rozeřval:,,A co máme dělat my?My tak skoro věk nic nejedli.Jsme hubení.Samý ptáci a srny.Kdo to má žrát?Naženeme ho sem,nakonec nás stejně necháš hladovět…´´Pán se na něj ohnal.,,Zatím prší a on nikam nepůjde,můžeme se rozhodnout pak.´´Za nimi se objevil sluha.,,Nechci vás rušit pánové,ale bude svítat.´´Podíval se na své živitele.,,Pravda,pravda…´´Řekl pán hradu a poslal vlky pryč.Sám odešel do sklepení se sluhou za zády.I muž se tam šel podívat,viděl jen jak se zavírá kamenná hrobka.Velký kámen s náhrobkem.
Když se muž opíral o kamenné zábradlí,ulomil kus zdiva a to začalo padat po schodech dolů k nohám sluhy,ten se ohlédl nahoru,muž se rychle skryl za roh.Sluha vyběhl po schodech a začal čuchat,ale stál před rohem,muž si zatím vytáhl křížek,který měl na krku,začal se silně potichu modlit.Sluha to vzdal,šel pryč a cestou sfoukl svíci,kterou si svítil ve tmě na cestu.Muž v nočním obleku zatím odešel do svého pokoje.Všude venku stále pršelo,byla velká bouře.
Tak začal den na hradě.Sluha mu přinesl snídani,ale když se ho ptal jestli by mohl odejít,sluha mu vždycky tuto zakázal,že prý musí zůstat a dveře prý ho nepustí,bojí se cizích lidí a že prý v takovém nečase by daleko nedošel.Tak tedy musel zůstat.,,Projděte si náš hrad,ale neotvírejte zamčené dveře,pane.´´Řekl sluha.,,Ano,děkuji vám.´´Pravil muž docela klidnou odpovědí.
Muž se sice bál,ale utéct nemohl.Začal tedy procházet hrad od prvního podlaží až k těm nejvyšším místům věží.Prošel knihovnu,i tu byly zamčené dveře s nápisem:,,Tajná knihovna…´´Jak tak procházel dál a dál uviděl na zemi starou zrezivělou dýku.Nechápal,proč se tam válí.Uchopil ji a schoval do kapsy.Šel dál,viděl zbrojírnu s vycpanými koni,kterým se rozkládali špatně balzamované nohy.Někde spousta zavřených i zazděných dveří do pokojů.Staré vypálené svíce na dlouhých tmavých chodbách.Sluha tu asi moc neuklízí.Hnědé skvrny na plátnech starých malířů,nechápal,kde se tam vzaly.Vzpomněl si na zahnědlou krev,ale nechtěl tomu věřit.
K večeru zašel do svého pokoje,neměl co dělat než se zazvoní na večeři a tak leštil dýku,kterou našel.Pomalu odloupal ten rez a pod ním bylo stříbro,jasné a silně zářící.,,Proč něco tak cenného nechali ležet uprostřed chodby,že to nikdo po léta neodnesl?´´Pomyslel si.V tom se ozvalo vyzvánění na večeři.Okamžitě spěchal dolů za hostiteli.Čekal tam na něj pán hradu i sluha.
,,Jaký jste měl den?Musíte mne omluvit,já přes tyhle zachmuřelé dny nevycházím ze své komnaty a tak jsem vás nemohl provést mým hradem.Jak se vám líbí?´´Podíval se pán na muže a ten odpověděl:,,Je velmi pěkný a rozlehlý.Děkuji,že mne zde tak hostíte.´´Pán se usmál:,,Ta největší hostina teprve bude.´´V tom se ozvalo silné zabušení na vrata.,,Už přicházejí.´´Muž se otočil ke dveřím a sluha je otevřel.
Vešli tři pánové,byli to ti,které viděl brzo ráno.Akorát teď měli velmi pěkné černé oblečení,naleštěné vysoké boty a celí zahalení plášti.,,Mí přátelé vás přišli pozdravit,ani to nevíte,ale znáte je.´´Muž se trochu vyděsil.,,Snad se nebojíte?´´Řekl pán a po prvé se pořádně usmál.Byly vidět velké tesáky na kraji úst.Teď už se muž bál až moc.V tu se ozvalo zpoza jeho zad.,,Je prostřeno pánové,pomozte mi s hlavním chodem.´´Vyděsilo to muže tak,že upadl na zem.Když otevřel oči,stál nad ním pán hradu a podával mu ruku.,,No tak,před jídlem se musí trochu vytrávit.Utíkejte.´´Muž nečekal,když věděl přesně,že ho budou honit a hrát si s ním.Běžel přímo do svého pokoje.
Cestou za ním šli tři pánové.Na chvíli se zastavil a otočil se na ně.Pláště jejich spadli k zemi a oni byli rázem vlčího druhu.Tak zase utíkal s vlky za zády,ti ho honili a hráli si s ním jako s hračkou.Když už byl přede dveřmi svého pokoje,rychle za sebou zabouchl, zarazili se o pevné futra,trámy a kování dveří.
Jaké bylo jeho překvapení,když svíce v jeho pokoji zářily.V rohu místnosti stál klavír a ten hrál skladbu jemu dobře známou:Pro Eliškou.Nechápal to,jak může klavír hrát sám od sebe.Přišel k němu.Klapky lítaly samovolně.Ze stropu se ozvalo dupání.,,Nechcete si s námi zatančit?´´Řekl hlas pána hradu.Byl vzhůru nohama a s ním tančila krásná dívka.U rohu stropu seděly dvě další a ty se ovívaly krásnými drahými vějíři.,,Ach jaká krásná noc můj drahý.´´Řekla jedna ze sedících.,,Tančíte krásně můj drahý.´´Řekla druhá sedící a ta třetí dodala.,,Z tance mi vždy vyhládne.´´Klavír se zastavil.,,Taky mám hlad.´´Řekl pán.Všichni čtyři tasili svá křídla a dlouhé zuby.
Na to muž nečekal,tajně vzal dýku spod polštáře.Strije se na něj vrhly,všechny tři nějak poškrábal,ale i oni jeho.Začali pomalu schnout na podlaze.Hradní pán se usmál.,,Necítím lásku,necítím žal.Jen mne dojímá,že i vy budete po smrti jako ony,neživý a nemrtvý,upír,jako my všichni.´´Na zem dopadly mužovy kapky krve.Zámek na dveřích se povolil,dovnitř vešli tři páni vlků.,,Je čas se rozloučit.´´Řekl hradní pán.V tu venku praštil blesk do stěny pokoje,všude se prohnalo světlo.Čtyři příšery zakvičely a odtáhly se pryč od okna.Muž stihnul do jednoho vlkodlaka vrazit svůj nůž,ale nešel už vytáhnout,nechal ho tam být a utíkal na vrcholek hradu,do té nejvyšší věže.,,Nám neutečeš,..´´Řval hradní pán.
Muž už byl skoro nahoře,v tu za sebou ve stínu svíce viděl dva vlky.Jediné co ho napadlo bylo vytáhnout na ně křížek.Jeden na něj skočil a jen mu stihnul vrazit přímo krucifix do čela,ten šíleně zařval a začal padat po schodech dolů mrtvý,sundal s sebou svého přítele.Muž rychle vyrazil dveře od východu na vrchol věže.Za ním už dobíhal zbylý vlk,co se probral a odhodil svého mrtvého kamaráda.Nahoře po něm skákal,jakoby se prali.Vlk ho ještě více poškrábal než byl do strijí.Nakonec,když už skoro nemohl,vrhl se na něj a muž z posledních sil uhnul.Vlk začal padat dolů z věže s vitím,ozvalo se plesknutí o skály,byl už asi mrtvý.
,,Doopravdy si myslíte,že můžete zvítězit?´´Řekl hlas pána za ním,otočil se a ten zmizel za hranou věže,došel se podívat kde je.U ucha se mu ozvalo:,,Jsou síly,kterým člověk nikdy rozumět nebude.´´Vyděsilo ho to.Déšť pomalu ustával.,,Rozlučte se ze životem.´´V tom se začalo ozývat ze schodů dupání,šlo nahoru.Hradní pán se zakousl do muže,sál a sál jak jen to šlo.Najednou zakokrhal kohout.Pán se pustil,začal šíleně křičet.Nad krajem se vyhouplo slunce v nový den a nad oparem z dlouhého deště…Tělo pána hradu se začalo uhelnatět a hořet v tom žáru bílým plamenem.
Z věžních dveří vyšel sluha.,,Chtěl jsem jen říci:Bude svítat…´´Když uviděl co se stalo,nevěřil vlastním očím.Muž se zhroutil na zem.Začal se mu zdát dlouhý podivný sen.Utíkal krajinou jako vlk s křídly,za svitu měsíce ai za slunce letěl jako vítr.Vždy ho v tom přerušil mlhavý pohled nad sebe,sluha mu otíral čelo studeným hadrem.Pořád a pořád usínal.Viděl jak drápe srdce malých dětí,novorozeňat,jak rdousí ovce na polích a v noci,v noci saje krev všem,které potká.Po dlouhém skomírání se probudil.
,,Vítejte můj pane,jsem váš nový sluha na vašem panství.´´Uklonil se před ním ten,co se o něj staral a dřív byl sluhou starého pána.,,Jste následník z věštby.Spojení tří zlých bytostí v jednom člověku…´´Chtěl mu na to říci něco jako když byl živý,ale temná mysl se mu zvětšila,zastírala mu zdravý rozum.,,Dnes nastává v zemi Transylvánské nový věk a ty budeš mým sluhou na cestě k pomstě našich drahých.Chvalme ďábla za naše křídla.´´Nad krajem vyšel měsíc.Sklo od pokoje se roztříštilo na kusy pod řevem nového majitele.Měl hlad a tak vyletěl na jídlo.Ta pravá hostina právě přichází.