Kniha
,,Ne ne,neutíkej mi,ty zlobivče,kdepak jsi?´´Ozývalo se domem.Mladý pár se do něj vydal,aby ho hlídal,když jeho majitelé byly pryč,ale z nudy se ti dva rozhodli,že si čas zpříjemní honěním se po starých chodbách.
Mladý muž vyběhl po schodech do druhé části domu nahoru,omylem na mezaninu kopnul do dveří na půdu,ale to si neuvědomil,čekal,že za ním jeho drahá půjde.Aby ji přivedl k sobě,začal říkat:,,Kdepak tě mám?Andí?Kdepak jsi?´´Mladá dívenka šla po schodech na horu,jenže,odkud jde ten hlas.Odkud jen?Dívala se na schody výše do druhého patra,ale zdálo se ji,že je to od jinud.Pak uviděla otevřené dveře od půdy,ano,šlo to od nich,určitě ano.Ale proč by tam chodil,proč?Rozhodla se a nakročila na schody vzhůru na půdu.
Vyšla pomalu schody,ten hlas zněl stále silněji,šla dál a dál,něco svítilo z hromady smetí.,,Co to je?´´problesklo ji hlavou:,,Co to tam asi má?´´šla blíž,ale jaké bylo její překvapení,když uviděla knihu,byla pootevřená.Strčila do těch listů a desek.Písmena se uskupila a utvořila nápis.,,Ukaž svou čistotu.´´Ten nápis vypadal tak děsivě,až ji to vylekalo.Chytla se za ruku s malým prstýnkem od svého milého.Nedošlo ji,že by to kniha mohla vidět a brát za odpověď.,,Vítám tě v mých listech má drahá,jsi můj nový pán…´´
Mladý muž už se divil,že za ním jeho milá nejde.,,Čím to je?´´Vstal tedy schován za nočním stolkem druhé ložnice a šel nad schody.Rozhlídl se, hned ho zarazili dveře na půdu,svítilo se tam.Jediný vypínač světla stál u dveří,když se však blížil schod po schodu níž k těm dveřím,stalo se něco,co nečekal.Vypínač v tu cvakl před ním a světlo uhaslo.Vždyť na něj nikdo nesáhl…
Pomalu stoupal z mezaninu na půdu.Když už tam byl,spatřil svou milou na kolenou,četla si knihu…,,Co to máš má drahá?´´Nic se neozývalo a tak přidal na hlase.,,Copak to máš?´´Když spatřil ty listy,nápisy,trochu se vyděsil.,,Vítej i ty ve mne a čti si také…´´Přiklekl vedle ní,začali si oba číst…
Kniha jim povídala o svém životě,jaká tajemství života se v ní skrývají,co, kdo ji četl,ale neříkala nic o svém autorovi,jakoby ho zamlčela.Tak dlouho ji četli,že ani nevnímali čas,ten pomalu ubíhal.Už se blížil večer a kniha je ne a ne pustit.,,Prosím tě,musíme odejít,ale vrátíme se,pusť nás…´´Žádali ji,ale ona o tom ani nechtěla vědět.,,Než odejdete,řeknu vám ještě jeden příběh,pak pochopíte,proč nechci,aby jste odešli.´´
,,Bylo to už dávno,tenkrát mne měl můj starý,hodně starý pán.Psal si do mne svou mysl,co ho napadlo.Nakonec,když už jsem byla skoro plná,dal do mne to nejdražší,svou lásku,vše o ní.Já pochopila,co je to milovat a tak silně,jak jen to on dokázal.Nakonec se stalo to,čeho se nejvíc bál.Věk ho dostihl,proto,proč mne psal se naplnilo.´´Dívka ji přerušila:,,Co?Co se mu stalo?´´Kniha se odmlčela,po chvíli napsala:,,Odešel,ale nikdo mi neřekl kam a proč…´´Dívenka se chlapcem se na sebe podívali.,,To je to,co mne mrzí a trápí,každý vždy někam odešel,nezůstal se mnou,zmizel.Proč?´´Začala řvát kniha ,,Proč?Co jsem jim provedla´´
Oba se zastavili.Musí ji vyslechnout a poradit,od toho tu jsou a proto přišli,i když o tom nic nevěděli.,,Jak to bylo přesně má kniho,jak?´´Ptali se ji a ona znovu začala:,,Jednoho dne,když už byl můj pán hodně starý,jeho vousy pokryly mé poslední strany.V tu mne zabouchl a já už nic neviděla.Dlouho mne pak nikdo neotevřel,ale ti,co přišli potom,taky rychle zabouchli,než jsem řekla poslední slova a zmizeli.´´
Oba o tom chvíli přemýšleli.Mladík se přiklonil ke své drahé a pošeptal ji.,,Musíme ji pomoct.´´Ona přitakala.,,Najdi prázdné strany,napíšeme ti novou povahu ty jedna přechytračená kniho…´´Tak začli vyprávět jejich životy,myšlenky a znalosti.Dny za dnem se míhali a oba slábli,jenže nemohli přestat,kniha je držela poutem nevídaným.
,,Co znamená umřít?´´Najednou se jich zeptala kniha,když přišli na téma generace před nimi.,,To znamená odejít,tvé srdce přestane bít a duše odejde do nebe.´´Rychle odpověděla dívenka,ale chlapec dodat.,,Já nevěřím na nebe jako takové a tak má duše asi bude bloudit tady na zemi a hledat Andílka,který si ho odnese sebou na svých křídlech.´´Knize to stále nebylo jasné ,,Ale proč třeba i já neumřu,toho trápení,které už jsem zažila a stále nic.´´Jenže na to oni neznali správnou odpověď.,,Zkus si třeba představit,že změníš své trápení a myšlenky, utvoříš něco překrásného.´´V knize to dumalo.,,Co může utvořit věc?´´Neznali odpověď , tak ji začali popisovat krásné city…
Ti dva stále víc a víc slábli,už to byl týden od té doby,co je kniha k sobě přivedla.Když ji vysvětlili lásku jak jen nejvíc uměli,kniha se zase zastavila.,,Já vím co to všechno je,hodně z vás mi to vyprávělo,ale jak může věc milovat?´´Zase neznali odpověď…
Čas se pomalu nachyloval,ti dva bez citu v těle přestávali mluvit,už jen tak šeptali.,,A proč jsem tedy byla stvořena?´´Mladík ji z posledních sil pravil:,,Abys těm po nás řekla,jací byli ti minulí a jak dokázali žít,ne umřít.´´Kniha se zase zadumala.Teď ji to začalo dávat smysl.Ona tu musí být,aby měl kdo vzpomínat.Poslední věc,kterou řekla bylo:,,Pošlete další,abych si mohla pamatovat.´´S tím je pustila na svobodu, oni byli první,kteří od ní neodešli,ale přežili.