Nemoc
Šel,utíkal za ní.Nohy se mu pletly a sám už ani nevnímal kam jde.Viděl jen cíl a ten se pořád vzdaloval.Pomalu se plazil a zkomíral bolestí,čím blíž byl, tím víc klopítal.Začalo se ztmívat a začala být zima.On pořád a pořád šel a pořád věřil ve svůj cíl.Byla mu zima.Nic ho nedokázalo zahřát,snad jen myšlenka na ni.Dál a dál utíkal...
V hlavě se mu promítala bolest a nenávist k sobě samému.Výčitky svědomí a pořád ta jedna samá písnička co ho hnala dopředu.Pár hnusných slov a pár těch pěkných.Na ruce černá stužka a na malíku prsten plný bolesti.Krev na těle a bolest svalů.Kašlal krev a vypadávaly mu jeho černé vlasy však musel jít dál a dál.Jen jedno jediné jméno a jedna jediná myšlenka,to byl jeho cíl.
Pomalu nedokázal chodit,pomalu se plazil a zoufal si,že nedojde.Bolest ho už moc svírala a on přestával věřit v cíl.Kolem byla věčí a věčí zima.Jeho prsten ho přestal hřát a on zastavil.Klekl si a podíval se do kraje.Už byl tak blízko a při tom tak daleko.Znovu vstal a šel dál.Vše bylo pořád těžší a těžší,samá bolest a bolest,už ani nemyslel na pěkná slova,ani na krásu pěkných chvíl.
Upadl a
prosil boha aby mu pomohl vstát,prosil a prosil,však odpověď nikde.Najednou
uviděl světlo,blížilo se k němu.,,Proč jdeš dál?Proč to děláš?Nikdo tě
nechce,chcípni!´´
,,Já?já ne,já jdu za svou láskou a už nemůžu dál.Pomoz mi
prosím.´´
,,Já ti nemám jak pomoct,pro tvou lásku jsi ničil sebe i ostatní.Podívej
se co dělá právě teď´´ A uviděl ji
v krásném oblečení po boku krásného mladíka. ,,Ne,to neni možné,ty nejsi bůh a jestli
jsi,tak v něj nevěřím.
,,Ha,ty nevěříš mne,tvému svořiteli?´´
,,Nevěřim protože
cítim,že to tak neni.´´
,,Pak tedy umři a jdi do samého pekla´´
To ho
tak dopálilo,že vstal a šel dál.Přišel až tam,kde ji měl spatřit.Podíval se
oknem do stavení a uviděl ji.Byla krásná až oči přecházeli.On,chudák co umírá
jde za tou co má života na rozdávání.A najednou uviděl jak přichází krasný
mladík a vede ji sálem až k jejímu otci,to už nevydržel a jeho rozklepaná
kolena už ho pustila k zemi. ,,Tatínku,žádám vás o ruku vaší dcery.´´
,,Ano synu,dávám ti ji´´
,,.Děkuju
tatínku...´´ Tyhle slova slyšel a
uviděl,že se mílí.Zdvihl ruce k nebi a žádal o odpuštění... ,,Prosím
bože,když teď vím,že jsi špatný,proč nenapravíš aspoň svět.Proč ho ničíš a mne
též?´´,,
,, Ty nejsi součástí tohodle
světa,nikdy tu pro tebe nebylo místo.´´
Sklonil hlavu a začal pomalu usínat.Krev mu začala téct z pusy a z poza nehtů.Pomalu i z nosu a uší.Naposled vstal a došel až ke dveřím.Otevřel... Ona ho hned viděla,sálem šla osoba celá od krve. ,,Zabijte ho,zabijte ho´´ Křičel ten mladík a stráže začali konat.Kulka za kulkou mu začali prolítávat tělem.Už ani nešel,pomalu se vznášel vzduchem a za sebou nechával jen krev.Došel až k ní a podal jí prsten. ,,Buď šťastná,odpouštím ti a ty odpusť mne.´´ Ona se jen podívala a nevěříc vlastním očím zakřičela:,, neeeee.....´´
On upad
k zemi a naposled vydech svou duši,ta byla bílá.Však nevěděla kam jít.V nebi
neni odpuštění a v pekle zase ráje.Tak se ztratila v prostoru a
bloudí časem. Ona vzala prsten a
vzpoměla si na něj.Nasadila ho na prst a vybavilo se jí všechno co
prožil.Všechna ta bolest z nemoci,z lásky...I zavřela své oči a její duše
už nechtěla být v jejím těle a odešla.Snad se najdou a odpustí si,snad
dojdou oba ráje ruku v ruce...
Co se stalo s dvorem a mladíkem?Jeho krása připravovala o rozum i ostatní dívky až do té doby,než si pro něj přišel sám ďábel.Dvůr se propad do pekel a s ním i nespravedlivý otec a matka.