Neznámá
Je ráno.Klidné,ale přes to uspěchané.Každý utíká na zastávku aby stihnul autobus.Davy se řadí u míst,kde bývají dveře.Každý ve stresu a únavě z nedospaného rána. Mezi nimi běhají děti,co jdou do školy.Neznají únavu,dospělí jim to tiše závidí.Do svých knih pořád hledí.Prázdné dny,prázdné chvíle,prázdné strany v prázdném ránu.Kniha vstávání.
Mezi nimi mladý chlapec jde.Celý v černém o ně ani nezavadí,jen si stoupne tam,kde dveře nikdy nestojí.Vytáhne knihu a čte si dál.Celé dny přemýšlí.Má se zeptat nebo ne?Má s ní mluvit nebo ne?Je to pro něj dobré a neodmítne ho?To už neřeší,prostě čte dál.Přichází na zastávku mladá slečna.Má černé vlasy svázané do culíku.Pořád se usmívá.Postavila se za černého mladíka a čekala na svůj autobus.
Mladík schoval svou knihu.,,Mám se jí zeptat?Mám s ní mluvit?Co by mi asi řekla?´´ Pořád si to opakoval.Přeci ho nesní,ale proč riskovat,že až pojede příště autobusem,bude tam někdo,kdo se mu bude vyhýbat.,,Třeba ne?Třeba si myslí,že jsem hlupák a proč se nezeptám ji?´´ Přes to všechno to všechno odsoudí.
Autobus přijel.Jaké bylo však překvapení,když se zastavil u mladíka se svými dveřmi, nikdo z ostatních nestál správně.Tak nastoupil,posadil se na volnou sedačku u okna.Naproti němu se posadila ona.,,Tak mám?´´Dívka asi poznala co se děje v hlavě mladíka,docela pěkně se začala usmívat.Pořád si před ní omílal v hlavě ty slova: ,,Ahoj,jak se jmenuješ?´´…. ,,Ahoj,jak se jmenuješ?´´…. ,,Ahoj,jak se jmenuješ?´´ Už už se chtěl zeptat a v tom mu zaťukala na rameno stařenka:,,Pustil bys mne sednout?´´ Mladík zavřel pusu.Vzal si věci a mlčky se postavil.Dívku to očividně dost pobavilo.
Tak chvíli stál.Po chvíli přistoupili další lidé.I dívka se musela postavit,pustit na své místo někoho staršího.Teď byla dobrá chvíle.,,Ah….´´ Ani to nedořekl a za ním se ozvalo:,,Kontrola jízdenek,ukažte vaše jízdenky.´´Pomyslel si:,,Revizor!No to snad není možný.Proč právě teď?´´Vytáhl průkaz a ukázal ho.Dívka se už taky přestala usmívat.Možná ji to přišlo líto a nebo přišla na to,že se s ní chce asi mladík bavit.
,,Já už toho mám dost,teď nebo nikdy!´´Sebral svojí odvahu,co si podpořil slovy v duchu.Otočil se aby ji konečně něco řekl.V tom se zadíval za ní.Dívali se na něj starší oči. Udělal na ně divný obličej.Přes záda dávky,která zřejmě čekala,co z mladíka vypadne se ozvala postava,co ten chudák znal:,,Ahoj,jak se máš?Pojď sem.´´To jeho teta přistoupila do jeho autobusu.Všechno bylo zase ty tam.
Po dlouhé a namáhavé konverzaci tetička konečně vystoupila.,,Jak za trest.´´Pomyslel si.Podíval se po autobusu.Po dívce ani stopa.,,Sakra!´´Tohle už není normální.Tak tedy vyndal knihu a četl dál.Po hodně dlouhé chvíli přijel autobus na konečnou.Všichni vystupovali.Co mladík nevěděl bylo,že dívka seděla za ním.Uvolnilo se tam místo a ona si jen sedla.Jenomže jako se on otočil,neviděla ji,jen se díval do míst,kde stála před tím.Tak tedy najednou před ním stála a vystupovala.Šla jiným směrem než on,takže zase nic.,,Snad zítra,snad…´´ řekl si mladík a to samé snad i dívka,to neví.