Oběť
Byl nový den,slunce vysvítalo,vše zářilo v jeho paprscích a po chodníku jde mladík v černém.V ruce knihu,prohlíží si,co by tak mohl nastudovat víc.Dlouho po tom touží a přes to nechápe,v tom ho někdo přeruší:,,Ahoj,kampak?´´To jeho teta ho vyrušila z jeho myšlenek,co nebyli zas až tak veselé,ale hrozně ho zatěžovali.,,Jdu do školy,pojď se mnou.´´Tak jeli spolu,on na to pořád myslel.Bavili se o spoustě věcí kolem nich,o životě,o tom,že prasynovec má nový zoubek a teta Róza nového psa.Jen poslouchal,neměl co přidat.
,,Proč jste se nepřezul?Vy neznáte školní řád?´´Pověděl mu hned za vraty školy profesor.,,Copak jsem to mohl stihnout?´´Odvětil.,,Nebuďte drzý,třída a jméno,rychle rychle!´´Tak mu tedy pověděl,co on chtěl.Ještě víc zachmuřelý odcházel do druhého patra,do své třídy a pořád s knihou v ruce.Už ji měl přečtenou,stejně z ní to hlavní nevyčetl.Pořád po tom jednom toužil a tak moc.
Celé hodiny propřemýšlel za lavicí.Nikdo po něm nic nechtěl,věděl jak to má udělat.Jen se schovat oči pod vlasy a říkat,že ztratil gumičku.Tak mohl nerušeně spát.Vteřiny a minuty,všechen ten čas v myšlenkách.V tu ho něco trefilo do hlavy.Byl to pomeranč, nevšímal si co se děje kolem a tak jednu schytal.,,Aaa,chytil ji,mrzák!´´Mladík si očistil hlavu,pověděl:,,Ty jsi větší,ani nemusím říkat v čem.´´Zase usnul v hlavě,ve vzpomínkách. Pořád ta jedna myšlenka.
Po škole vyrazil jako blesk.Posadil se do kostela,kde obvykle sedával.Snažil se mluvit s bohem,ale ten mu neodpovídal.Nikdy mu nic neřekl.,,Proč se mnou nemluvíš?Víš co si přeji,víš,že bych to moc chtěl aspoň trochu a ty mi to nedáš.Proč?´´Předklonil se směrem k oltáři.,,Co mám udělat,abych mohl?Vždyť já nechci aby to bylo zlé,ale dobré.Jen kvůli té jedné věci.´´Sáhl si za krk a vyndal minci na stříbrném řetízku.Byl na ní svatý Jiří.,,Moc mi nepomáhá víra svatá.Jeho osud byl lepší než ten,pro které měl víru šířit.Nech si ho.´´A pustil ho za oltář.
Hned se začali dít divné věci.Kolem se spustila bouře a kroupy bušily do střechy kostela,vyšel ven,ale jemu se vyhýbaly,jakoby padaly vedle.Přišlo mu to divné,nevěřil tomu,přešel to jako že se mu to jen zdá.Utíkal do nemocnice.,,Dobrý den sestro,jak ji dnes je?´´Mladá sestřička zrovna snila o svém princi co ji z této práce vysvobodí.Když na ní promluvil,vylekala se,ale byla už na něj zviklá.,,Je ji asi lépe,nevím to přesně.Vypadá pořád stejně jako tenkrát.´´
Uvedla ho do pokoje kde ležela dívka,byla krásná.Vlasy jako vítr,jen do nich fouknout.Ruce hladké,něžné,malinké.Modré oči se dívaly do stropu.,,I po tak dlouhé době mne její krása překvapuje.´´Řekl mladík.Sestřička se usmála a odešla.Nechala ho o samotě s ní,ten k ní přiklekl a začal povídat.,,Už budeš brzy jako dřív.Vrátím tě do tvého těla.Neboj se,já ti vrátím život.´´Políbil ji ruku a odešel.
Bylo dost času,déšť i vichřice ustali.Šel na místo,kde od té doby nebyl.Velká křižovatka s malou zastávkou autobusu.Vzpomínal.,,Neeee…´´Zakřičel když vzpomínky došly ke konci.Viděl to jako dnes.Šel od řeky k zastávce když ji uviděl,ona se za ním rozeběhla.Utíkala přes silnici,když v tom přijelo auto,nevšimla si toho.Proto zakřičel ne,bál se o ní a měl proč.Její malé tělíčko letělo přes deset metrů,zachytilo ho stromoví za silnicí.Auto na chvíli zastavilo,spíš jen přibrzdilo a zase odjelo.Tak se na sebe těšili a najednou se stalo tohle…
Přestal snít,odcházel domů.Začalo se stmívat,spěchal aby byl včas ve svém.Přišel před dveře domu a hledal klíče,Chtěl si rozsvítit,ale nešlo to.Když to udělal,tak jen na chvíli, zářivka rychle křupla a bylo po světlu. Když konečně nahmatal správný,tak se dostal dovnitř,šel ke dveřím od bytu.Zas nemohl najít ten pravý.Uslyšel v tu od dveří divné zvuky.Křupání a mlaskání.Najednou se rozžehlo.Osvětlení naběhlo,u dveří stála postava s křídli.Nemohl to být člověk,měl velké zuby,oči jako orel,vlasy prořídlé,černé,kůže jako buben.
,,Chtěl si mne.Naučím tě vše co potřebuješ…´´ Mladík se prve vyděsil,ale když si uvědomil co může získat,přijmul to.,,Tak jest.´´Řekla ta věc a podala mu knihu.,,Podepiš se…´´Tak učinil.Postava zmizela,jen čoud po ní zůstal.Mladík začal číst,ty moudra,kletby a podle něj zázraky.Byl šťastný.Konečně to mohl dokázat.Našel si jedno z těch nejtěžších.,,Jak dát nové srdce do starého těla.“Viděl to jako jedinou možnost oživit svou krásku ze spánku na věčnosti.Začal tedy kouzlit.
Posadil se do zlého pentagramu,zapálil černé svíce,začal předříkávat svou klatbu. ,,Přeji si tvou mysl,přeji si tvé srdce.´´Mluvil dál a dál,část četl z knihy a část dodával podle toho,co potřeboval.V tu se před ním zjevil plamen,jakoby ho živil a dával mu na žáru.Když už byl u konce,ten oheň odletěl.To byl konec toho večera.
Druhý den se probudil ve vosku a smoly.Kniha byla pryč a s ní i část jeho rozumu. Nepřemýšlel,nemyslel na nic,jakoby nemohl myslet.Šel jako ve snu za ní.Kráčel městem a když dorazil do pokoje,kde ležela jeho milá,uviděl celou ohořelou místnost.Dívenka seděla na posteli.,,Co se stalo?´´Špitla.Mladík jakoby neslyšel.Lehl si do postele místo ní,začal být stejný jako ona.,,Osud sis vzal,osud si dal.´´Ozvalo se z temného,stíněného rohu.Tak ji nahradil.
Dívenka přemýšlela co se vlastně stalo.Po chvíli otevřel mladík ústa,vyšel z nich plamínek.Jakoby duše jeho.Začala si uvědomovat,co pro ní udělal.Z rohu vyšla černá postava z kápí.,,Tak on pro tebe udělal.Nahradil svou chybu jeho vinnou.Teď si vezmu jeho teplo,protože on ti své dal.´´Mladá dívenka začala plakat nad tělem svého milého.,,Proč?Proč si musel odejít?´´Za chvíli přiběhla i sestra,uviděla tu spoušť,dívenku a chlapce.Netušila co se stalo,ale vzala ji do náručí.,,Teď musíš začít znova,určitě by si to taky přál…´´
Komentáře
Přehled komentářů
Nevím proč tady nemáš žádné komentáře,povídky jsou dost nadpřirozený ale člověk se u nich pěkně odreaguje.I když je to takové trošku smutné,... tak si alespoň vážím toho co mám:-)hezký den..
zajímavé
(hanka, 22. 3. 2007 12:32)