Příběh
Oheň pomalu uhasíná,mladí lidé se dívají do rozpálených uhlíků,pozorují záři z nich a nevědí,co se bude dít dál.,,Co takhle si říct pohádku na dobrou noc?´´řekne jeden z nich a všichni tiše přitakají,tedy až na jednoho z nich.,,Povím vám tu,o zdejším hřbitově,aby jste věděli,jak blízko je věc,které se můžete bát a trochu děsit.Nikdo neví,jestli je to pravda,ale já tomu věřim,vyprávěl nám to starý farmář,který je tam taky pochovaný.´´Dav se utišil na minimum,každý nastražil uši.,,Ty taky věříš všemu…´´Ozvala se jedovatá poznámka z úst jednoho u ohně.
,,Leží tam hrob,je moc starý,nikdo neví,kdo ho kdy vykopal a kdo do něj kdy koho pohřbil.Nikdo si prostě zaboha nemůže vzpomenout,co bývaly ti lidé na náhrobcích,ani v kronikách,deskách,nikde to není uvedené.Na samotném náhrobku je jen: Julia a Karel Bathory…Tak abych začal.Jestli jste si všimli,ten hrob je hodně zdobený,samá kamenná růže,mrtví holubi,taky kamenný ,ale i skutečné růže.´´Lidé kolem ohně se pousmáli.,,Nejdivnější je,že obrůstá růžemi každý rok,jsou rudé jako krev.Také každý rok se prý jednou otevře,protože desky nejsou dosypané hlínou,je mezi nimi stále mezírka.´´
Některé to uspávalo,ale velká část čekala pořád na to hlavní,na tu zápletku co jim pak nedá spát.,,Desky se sice posouvají,ale růže vždy dorostou,jakoby se nic nedělo.Farmář povídal,že když byl mladý,šel tam v určitý den,který mu řekla stará bába a čekal s kamarádem na to,co se bude dít.Klidně mi to nevěřte,ale já to řeknu tak,jako mi to povídal on na minulém puťáku.´´
,,Prý si sedli za roh kostnice a pozorovali.Věž ve vesnici ohlásila půlnoc jemným cinknutím,asi aby to nikoho nevzbudilo,ale je to naopak probudilo.Dívali se pořád na ten hrob.Teď přijde to nejděsivější.Růže se prý daly do pohybu a odkryly desky hrobky.Ze zdola byla vidět rudá záře.Oba kluci se pomalu přiblížili,dole byly dvě rakve,v tu z nich vyjely ruce,dotkly se a víka odjela jako papír ze stolu za větru.Kluci chtěli utéct.Nezapomínejme,že tenkrát bylo farmáři tolik,co teď nám.´´Teď už byly všichni povídkou vypravěčovou až příliš přitaženi do děje,čekali jak to bude dál.
,,Růže se jim omotali kolem nohou,byly silné a odolné.Dvě postavy vstaly ze svých hrobů a po schodech se blížili ke dvěma mladíkům.Oba se jich moc báli,začali křičet,řvát,nevěděli co mají dělat.Ty přízraky zpola rozložený se vrhli na jeho přítele a to našemu farmáři asi zachránilo život.Když to viděli růže,tak šli pomoc svým panům a jeho nechali běžet.Doma nic neřekl a hned se schoval pod peřinu.Žízeň přízraků byla asi ukojena,nešli za ním..´´Všichni u ohně byly dost napjatí nebo spíš nechápali smysl téhle příhody.
,,Na druhý den se náš mladý farmář vydal ke hřbitovu,uviděl jen posunuté desky a novou,malou růži na místě,kde byl jeho přítel.´´Nastala chvilinka ticha.,,Od těch dob na den,kdy se toto stalo nikdy nespal,protože prý za ním chodil jeho přítel ve snech a snažil se ho přemluvit,aby se taky postavil na jeho místo, nechal se odnést od těch pohřbených ďáblů…Tu noc nespal , vyprávěl nám,tak jak já dnes vám.Je tomu přesně rok.´´Teď už byly všichni potichu.
,,Blbost,tomu nevěřim.´´Ohnal se hned jeden z posluchačů.,,Tak si nevěř,nenutim tě.´´Řekl vypravěč,,Ale nemám si co vymýšlet,tak mi to ten stařík vyprávěl a já neměl proč mu to vyvracet.´´Mluvili spolu.,,Dobře,jdu tam,tohle ti nevezmu,jdu se podívat,co je na tom pravdy.´´Dlouho se handrkovali za neustálého poslechu ostatních,kteří jejich hádku sledovali spíše jako spor mezi nimi.,,Dobře,půjdem tam tedy oba.´´nakonec řekl vypravěč.Jeho milá se k němu otočila a nedůvěřivě se na něj otočila,přece jen se nechal zlákat na malicherný spor.
Když už bylo kolem jedenácté oba vyrazili.Milá vypravěče se k němu otočila a políbila ho na tvář,,Nedělej hlouposti…´´Usmál se na ní…To bylo naposled ten den,kdy ho viděla.
Šli nedlouho,hřbitov byl na druhé straně vesnice,kde se utábořili.Přišli za pět minut půl noc.,,Ještě pořád se nebojíš?´´Ptal se ho vypravěč toho příběhu, jeho oponent namítl.,,Bát se?Nikdy a ještě takové hlouposti.´´Moc si tedy nepopovídali,oba si prohlídli hrob,ale ten první z velké vzdálenosti,měl respekt,druhý posměvavý si tedy povšiml těch škvír a růží.Hrobka se začala otvírat.
Vypravěč zaběhl za kostnici,schoval se.Po chvíli uslyšel křik,pomoz mi,dělej,pomoz prosím!´´ale na to nereagoval,bál se.Nestvůry si asi všimli že tu někdo je,pomalu se belhali po hřbitově aby našli toho nezvaného hosta.Slyšel skřípání jejich kostí,slyšel to jak jen nejvíc mohl,moc se bál,až moc.Vytáhl medailónek od své milé a potichu se k němu modlil.Ti mrtví ho našli,skřípavě na něj koukali,co to dělá,co má v ruce a s čím to mluví.Nad krajem se ozval kohout,slunko vysvitlo.Hluk z plic mrtvých přehlušil šepot mladíkovi modlitby.Jakoby pozpátku zabíhali do hrobky.Mladík vstal, rozhlídl se.
Zašel až k hrobce,pomalé růže se vraceli na své místo,uviděl novou mezi nimi,vytáhl nůž,uřízl ji.Ta se pomalu změnila na prach v jeho rukou,bál se,že se mrtví pomocí té růže vrátí a bude ho každý rok strašit ve snech.Ten prach pak vzal, rozsypal do potoka,který procházel přes vesnici.To už bylo slunce ve svém panství nad jeho hlavou,jeho přítel si plul pomalu vodou.,,Budiž ti v moři dobře,snad tam jednou dopluješ.´´sklopil chudák vypravěč hlavu, s ní odešel do tábora.
Polibkem probudil svou milou.,,Dobré jitro lásko.´´Pošeptal ji.Ona vstala a rozhlédla se kolem.,,Kde je?´´Nedíval se ji do očí,musel zalhat.,,Naštval se,že ho v noci lákám na hřbitov a odjel pryč.´´Potutelně se usmál,aby ji uchlácholil,zřejmě to nepomohlo,ale co jiného jí zbývalo než mu věřit.,,Děkuji…´´Ještě ji řekl do ouška…To už vůbec nepochopila,ale věděla,že asi za hodně.