Rytíř
Šel krajem muž,u pasu meč a na zádech luk,opíral se o kopí a kulhal k úsvitu.Byl to válečník,dával svůj život pro ty,co miloval a ty mu nakonec odešli.
,,Začla válka ,všichni bojeschopní do armády.Tak pojďte chlapci,pojďte muži.´´Tak se přidal.Políbil svou drahou na posledy slíbil,že se vrátí.,,Vrátím se a znova tě políbím.Vrátím se znova budem žít náš život.Nezapomeň na mne lásko.´´Kolem se čas jakoby zastavil když tohle říkal.,,Vrať se mi můj drahý.Počkám na tebe.´´
Naposled ji viděl a šel se být za ni,za své drahé.S mečem v ruce zabíjel ty,co šli do války se stejným údělem.Padali mu k nohám životy a osudy lidí a on dál bojoval jak jen mohl.Z bitvy do bity,z města do města.Rozséval smrt ve jménu svých drahých.
Šel dál ke slunci,právě vycházelo,bylo krásné a čisté,ne rudé,ale čisté.
Jednoho dne potkal starce a ten mu pověděl:,,Nejsi první ani poslední.Dnes jste tu vy a vaše právo a zítra přijdou druzí a budou mít zase své právo proč vraždit.Časy se nemění a mír nepřichází.I ty jednou zemřeš a bude to dobré nebo špatné.´´Dal starci jídlo a pití a staral se o něj,než odešli bít se dál.Za pár dní se doslechl,že město starce bylo zase v rukou nepřítele.Starec vše ztratil,měl jen své myšlenky a svou křivdu.Vrátili se a znovu starcovo město dobili,však stařec nežil.Pochoval ho a pomodlil se za jeho duši.Nepříteli se prý nelíbila jeho chytrost.Válka nedovolí myšlenky…
I šel jak to jen šlo,jeho rány hluboké byli bolestivé,jeho poslední cesta.
Jednou vyhráli velkou bitvu a slavili vítězství.Však on se šel podívat na bojiště.Po něm běhali ženy,ženy matky a hledali své syny a muže.,,Můj syn,byl stejný jako ty,bojoval za ty co mu byli drazí a za lásku svojí a kde leží teď,v blátě a v kalužích krve svých přátel.´´Odešel a snažil si to nepřipouštět.
Šel dál krajinou k úsvitu.
Jednoho dne za ním přišel kníže a pasoval ho na rytíře.Pak se vrhli do další bitvy a jeho kníže padl.Přiběhl k němu a v jeho posledních chvílích ho držel za ruku a poslouchal.,,Zabíjel jsem pro slávu svého království a jak jsem dopadl,ležím v blátě a umírám.´´To byli poslední slova jeho knížete.Ustrojil mu pohřeb a dál bojoval.
I šel ke své vísce kde je jeho láska.
Ve válce stárnul a potkával další a další a dál je opouštěl až zestárnul a byl propuštěn,vydal se domů a věřil,že najde to co miloval a za co se bil.
Přišel na okraj údolí a uviděl svou vesnici.Byla vypálená.Nikdo v ní nebyl a na jejím okraji byl jen hřbitov.Přišel a tam a uviděl místo kde leží jeho paní.S pláčem v očích vyndal nůž a vrazil si ho do srdce.Paní jeho padla pod nožem, který zabíjel ve jménu těch, co je někdo bránil tak jako on zabíjel.