Sny
Běží,běží krajem a město vidí.S ní kamarád vždy kráčí a městem ji provádí.,,Už jsi blízko,určitě to najdeš.No tak!Zamysli se.´´Dál město prochází a do oken kouká.,,Už jsi hodně blízko,no tak,najdi pravdu.´´Do domu vkráčí a sklepení se před ní otvírá.,,Už to určitě najdeš,věřím ti.´´
,,Aaaaaaa……´´ Najednou se probudila a vše se rozplynulo.Nic nebylo jako ve snu.Byla ve své posteli a jen se probudila ze snu,co ji tak moc vyděsil.
Jako každý den vstala a rychle se začala připravovat na celý ten shon.Omyla si obličej a podívala se do zrcadla.Za ní se objevil kamarád co ji snem prováděl,vyděsilo ji to a otočila se,nikdo tam nebyl.Znovu se otočila do zrcadla a tam taky nikdo nebyl.Oblíkla se.Celý byt byl prázdný a pustý.V dáli začalo svítat,vše se rozjasnilo.Byla ještě docela vyděšená ze snu,co se ji tolikrát opakoval.
Vždy byl stejný.Pořád utíkala krajem do města a pokaždé ji doprovázel jiný kamarád.Pokaždé přiběhla do sklepa a něco tam hledala,nikdy nic nenašla.Celý měsíc ji ničil mozek,všechny myšlenky,spánek.
Už bylo na čase,aby odešla do školy.šla ke dveřím a v tu se najednou spustila pračka,byla tak nastavená.Zabouchla dveře a nevšímala si toho.Ze zrcadla najednou vyšla průsvitná postava,z postele další a začali se bavit.,,Myslíš,že tohle vše má smysl?Že to najde než bude pozdě? Ptala se jedna té druhé.,,Myslím,že náš úkol je jasný a že nesmíme zklamat,hlavně ji nesmíme zabít.Dali jsme slib jejím předkům a ona je musí osvobodit.´´
Ona zatím byla ve dni,co ji nudil a vyčerpával ještě víc než je zdrávo.Hodina za hodinou celého dne pro ni znamenala přemýšlení a rozebírání jejího snu.Tak utekl celý den.
Zase ulehla do postele a čekala na spánek,když se otevřeli dveře.,,Spíš…?´´Zeptal se její mladší bratr.,,Ne nespím a vypadni.´´Malý černovlasý klučina se jen tak vyhodit nenechal.,,Slyšel jsem tě,co nemůžeš v noci najít?´´Dívka se na něj otočila a odpověděla:,,Nic a teď vypadni.´´Dveře od pokoje se zabouchli.
Zase usnula a byla v tom samém snu. Běží,běží krajem a město vidí.S ní kamarád vždy kráčí a městem ji provádí.,,Už jsi blízko,určitě to najdeš.No tak!Zamysli se.´´Dál město prochází a do oken kouká.,,Už jsi hodně blízko,no tak,najdi pravdu.´´Do domu vkráčí a sklepení se před ní otvírá.,,Už to určitě najdeš,věřím ti.´´Hledá a hledá.Nic nenachází.Postava kamaráda se mění.Duch se z ní stal a praví,,Na tohle nemám čas…´´
Vyjekla a probudila se ze snu.Celý pokoj byl ve tmě.Jen její dech čeřil ticho a její hlásek tvořil ozvěnu.V tu se pustilo rádio.Bylo staré,po dědovi.,,Nemám čas ti nic říkat,nemám čas ti opakovat,nemám čas tě učit.´´Řeklo a udivená dívka odpověděla:,,Kdo jsi?Co mi chceš?Nech mne být…!!´´Rádio začlo šumět a vyplo se.Ulevilo se ji,ale věděla,že to neskončí.Znova usnula.
Znova šla krajem.Bylo to jiné,ten kraj znala.Šla pěšinou po lávce.Dva přátele ji vodili lesem.,,Pojď za mnou.Pojď a neboj se.Už to najdeš.´´Nevědomky kráčela krajem a nevěděla co se bude dít.,,Pojď a věř nám.´´Došla ke konci.Stála na okraji vysokého náspu vypuštěné přehrady v lese.Jeden z jejich přátel luskl prstem a ona se probudila.Viděla jen tmu před sebou a dva duchy,jeden se na ni rozletěla proletěl ji.Otočil se a strčil ji z náspu k zemi.Dopadla do bahna a dívala se na hvězdy.
,,Proč?Proč já?´´Ptala se z posledních sil.,,Protože to tak osud chtěl,neboj se,usedneš po pravici svého děda a budeš zase se svou rodinou.To je ta pravda a naše odplata´´Vypustila duši a začalo pršet.Její mrtvé tělo zalila voda a nádrž se začala napouštět.Umřela potichu a v klidu.Dva duchové se rozplynuli.
Asi byl konec.Její tělo všichni oplakali a přitom ho nenašli.Nikdo ji neviděl,nikdo si to nedokázal vysvětlit.Časem zapomněli a život šel dál.Duchové však nezapomínaj..
Běží,běží krajem a město vidí.S ní kamarád vždy kráčí a městem ho provádí.,,Už jsi blízko,určitě to najdeš.No tak!Zamysli se.´´Dál město prochází a do oken kouká.,,Už jsi hodně blízko,no tak,najdi pravdu.´´Do domu vkráčí a sklepení se před ním otvírá.,,Už to určitě najdeš,věřím ti.´´
Malý bratříček se ze snu probudil a vyjekl…