Stařenka
Tichý byt.Nic se neděje.Vše stojí na svém místě,hodiny s kukačkou tiše tikají,odbývají už tak ztracený čas.Nic se nemění,nic neodchází a nic už nezbývá.Jen vzpomínat a u vzpomínek usínat.Malá soška v obývacím pokoji se dívá po místnosti.Vidí stařenku sedící u okna,nad čím asi přemýšlí a co se jí v hlavě přemítá.Na co kouká,proč to co je na ulici už dávno neprožívá…
Najednou se ozve zvonek u dveří.Stařenka se usměje a spěchá otevřít.,,Ahoj maminko.Pojď,musíme jet,dnes je oslava.Všichni už se těší.´´To syn přijel pro svou matku, aby s ním slavila narozeniny příbuzných z rodiny.,,Hned hned synáčku,jen se připravím.Ty jsi přijel brzy.To sis nemusel dělat škodu.Já bych přijela sama.´´Oba se dali do příprav.Syn se spíš jen pletl než pomáhal.Měl svou matku rád,moc rád.,,Tak a pojedeme.Máš klíče?´´Stařenka se podívala na synka.,,To víš,že mám,neboj se.´´
A tak vyrazili.Jeli městem.Lidi kolem se radovali.Byl krásný den.Chladno,ale přes to svítilo slunce.Vše klidné a mírné.Auta na ulicích jezdila jako by se ztrácela v mlze.Stařenka na přední sedačce vozu se na to se zalíbením dívala.V tom se za ní ozvalo ze zadní sedačky: ,,Kdepak,tolik aut,to za nás nebylo.´´Otočila se a tam seděl její bratranec.Byl jako za mlada. Začala se usmívat a syn si toho hned všimnul.Nevěděl proč,ale byl rád,že je trochu šťastnější.
Když dojeli do domu syna.Začalo vítání.,,Dobrý den maminko,pojďte si sednout.´´Vítala ji žena jejího syna.Všichni ji začali opečovávat.,,Tak,to nám dejte.´´Vzali a pověsili ji kabát.,,Nebojte se.Za chvíli dorazí i ostatní.´´Stařenka si sedla do svého křesla,které tam měla po dlouhý čas vždy připravené.,,Tak je vidíš,jak jsou krásné.´´Do místnosti vstoupil mladý vnuk.Byl starší než když umřel.,,Kam pak se koukáte maminko?´´ Zpozorněla žena.,,Nic nic,jen se koukám,jak to tady máte pěkné.Pěkně jste si to zařídili.´´Tak dál seděla a za chvíli byla zapomenutá.
Už přicházejí hosti.Jeden za druhý se s ní vítá, její ruku svírá.,,Dobrý den…..Dobrý den,jak pak se máte?....´´Příbuzní ob jedno koleno.Všichni ji mají rádi.Je to maminka hodného muže,který má spoustu dětí,milou ženu a hodnou starou matku.Pro děti přinesla čokolády,to aby jim nebylo smutno,že dnes nic nedostanou,protože nic neslaví.,,Tu máte děti a buďte hodné.Vy jste tak moc vyrostli.´´Hladí je po tvářích,děti se na ní usmívají. ,,Děkujeme…´´ I když někteří ani netuší,kdo to je.Znají ji jako hodnou starou paní.,,Jsi na ně moc hodná.´´Pošeptal ji do ucha její otec.,,Vždyť já vím.´´Špitla si a její tatínek zase zmizel v myšlenkách.
Hodiny utíkaly.Střenka ve svém křesle poslouchala cizí rozhovory.Usmívala se nad nimi a ráda byla mezi lidmi,co ji mají rádi.Začali se předávat dárky.Dva měli svátek a jeden narozeniny.Pro každého měla svou říkanku a dar.,,Tak ti přeji hodně zdravíčka,štěstíčka a zdraví do života a tady máš ode mne dárek.´´Každý ji mile děkoval,byli šťastní.Vždyť byla mezi nimi nejstarší.89 let,kdy s nimi žila.89 let lásky a píle jedné duše nad nimi.
Za chvíli se ozvalo davem.,,Pojďte se podívat,co jsem vymyslel na zahradu.´´Začal se chvástat syn a všichni v očekávání za ním vyrazili.,,Pojďte taky maminko.´´Řekl ji syn.,,Ne ne,počkej chvilinku,já se musím připravit.Nesmíš na mne tak rychle.´´Řekla,ale syn už nečekal,věděl,že za ním přijde.Místnost byla najednou prázdná.,,Vydařili se co?´´Ozvalo se tichem.,,Je to jediný tvůj syn a jakou má krásnou rodinu.Máš dvě dcery a kde je jim konec.´´Stařenka se otočila na svou matku.,,Vždyť jim nic nevyčítám,šli svou vlastní cestou.Taky mne mají rády,třeba jsou jen moc daleko.´´Obě dvě ženy se měli moc rády.Matka a dcera.Jen její maminka ji odešla už pradávno.
V tu se v místnosti objevil vnuk a za ruku ji vedl na zahradu za tatínkem.,,Pojď se taky podívat babičko.´´Se smíchem šla za ním.,,Vždyť už jdu synáčku.Vždyť už jdu.´´Na zahradě byl krásný krb.Syn se na něm nadřel.,,Ten je krásný.To muselo být práce.´´Obdivovali všichni kolem.I stařenka obdivovala tu práci.,,Taková kravina a kolik to muselo dát práce.´´Ozvalo se davem.Všichni to pochopil,smáli se tomu vtipu.Jen stařenka se usmívala kvůli radosti ostatních.
Po chvíli si všichni šli zas sednout.Rozebírat své životy,co zažili.Vše bylo milé,zvlášť pro stařenku.Byla ráda za své místo v jejich společnosti.Byla ráda,že ji vždycky rádi uvítají a s ní počítají.Viděla vše svýma starýma velkýma očima.Byli krásné.Zažili tolik bolesti a trpkosti, ale přes to vnímali tu krásu okamžiku co někteří lidé nezažijí nikdy. Bez přetvářky, bez nátlaku a čistotou.
,,Pojďte k večeři.´´Ozvalo se z jídelny.Celá velká rodina se nahrnula k jídlu.Uvolnili ji místo,ona se posadila pěkně do rohu.Začalo se podávat jídlo.Vše bylo moc dobré a všichni si moc pochutnávali.,,Ten recept musím pochválit.´´Řekla stařenka a snacha se k ní naklonila, povídá:,,To jsem ráda,že vám chutná.´´Usmála se na ní.Stařenka byla moc ráda,že se jí postará o syna,který ji má tak moc rád.Miluje svou matku.Po jídle si zase jde sednout do svého křesla.Opět se ponoří do svých myšlenek a v duchu usíná nad vzpomínkami.
Čas běží dál.Utíká a ani na vteřinu se nezastaví.Vše omílá,odnáší jako voda v řece.Pomalu se naklonil k večeru,všichni už odchází.Příbuzní ji slíbili,že ji odvezou domů. Posadili ji do vozu vedle řidiče aby měla pěkný výhled.,,Nashledanou maminko.´´Ta se diví a povídá.,,Vždyť to není potřeba.Já bych domů dojela sama´´Všichni ji s úsměvem odporují. ,,Ale vždyť to není žádný problém,jen pěkně seďte.´´
Tak jedou městem,temným a nočním městem.Na slunci svítí poloviční měsíc. Prosvěcuje noc už tak tmavou aby viděli sny,co v oblacích bdí,ke svým pánům ve spánku přichází.Cesta ubíhá,krásná poklidná,však mrazivá.
,,Tak jsme tu.Pojďte,pomůžu vám.´´Začala vystupovat.,,Ale to je dobré.Děkuji vám za svezení.To vůbec nemuselo být.Pro bábu starou takhle zajíždět´´Všichni se ze smíchem obořili.,,Vždyť to není pravda,jen nezlobte a mějte se,nashledanou.´´Rozloučili se,i odjeli.Stařenka jde do schodů,u dveří začne hledat klíče.Je šťastná zase po dlouhé době,tak krásný den to byl,dlouhé ji ty smutné nahradí.V tom všem nadšení klíče nemůže najít.Je na sebe naštvaná,v duchu si to vyčítá.Posadí se na schod,čeká.Snad někdo půjde kolem.
Pomalu usíná,noc je mrazivá.,,Pěkný den to byl.´´Pravý její strýc,kterého měla tak ráda.,,Mám je moc ráda.Nikdy na mne nezapomněli.V tom ji vzbudil telefon uvnitř bytu.Byl slyšet až na chodbu.Sháněli ji,vždy jim zavolala,když dorazila domů.Dlouho zvonil a nikdo ho nezvedal.Stařenka seděla na studených schodech.Po dlouhé době zvonění ustalo.Pomalu se opřela o dveře svého bytu,ty s pohnuly a bylo slyšet,jak k zemi padají klíče,co byli v zámku. Zase usínala na mrazu,ve své mysli.
V tu kolem ní stojí celá její mrtvá rodina.,,Pojď mezi nás.Už je pro tebe místo jen na nebesích.Budeme se na ně dívat shora.Dívat se,jak se perou se životem a snad se jim i smát.Žít ve vzpomínkách a spolu se radovat.Ty klíče už potřebovat nebudeš.´´Začali se vítat.Šla po schodech nahoru.Ruce mrtvých ji hladili.Moc ji měli rádi.Nahoře stála jedna jediná osoba.Její láska,její muž.,,Tak tě u sebe vítám.´´Chytil ji kolem ramen,vše začalo mizet jako obláček co odchází k nebi.,,Miluji tě…´´Řekla stařenka.Za ruku ji vedl její drahý do nebe a ona se zase začala měnit na mladou a krásnou.Tak spolu koukají na svět z nebes,na věky.