Studna
Byl večer,lezavo a mlha padla na kraj.Nikomu se nechtělo ven,jen pro vodu a dříví se dojít muselo.Dvě dívky spali v pokoji a chlapec v druhém u kamen.Měl přikládat,také dojít pro tu vodu.Vedle už dávno spali,když se odhodlal,že se pokusí.Zaklapl starou knihu o vampyrismu,která mu ještě víc nahnala strach.Jeho myšlenky ho děsili víc,než skutečný svět.
Pomalu otevřel dveře,aby nikoho nevzbudil.Šel chodbou poslepu,neviděl nic,co by ho mohlo vyděsit,vystrašit.V dřevníku naplnil koš a vydal se ven ke studni.Jak do ní ponořil vědro,uslyšel kvíkání.Vyděsilo ho to a utekl do domu bez vědra,vody.Rychle si lehl do postele a usnul.
Na druhý den se tam šli podívat všichni.,,Co to je?´´Řekla dívka a ta druhá dodala:,,Je to chlupatý!´´První pravila:,,No já na to sahat nebudu!´´Takže nakonec vše oddřel mladík.Po chvíli vytáhl mrtvou kočku,která tam zapadla,pochoval ji na konci zahrady.
Den utekl jako voda.Byl naplněn dlouhou procházkou a pár pivy na závěr.V podstatě se nedělo nic zvláštního.Když se večer vraceli domů a chlapec se zadíval na ten konec zahrady,kde měl být hrob,uviděl kočku,jak se snaží dostat své pozadí ze země,z pod velkého kamene,kterým ji mladík určitě přikryl.Myslel si,že je to jen přelud a tak tomu nedával větší význam.
Když usínali,vydala se jedna z dívek pro vodu a dřevo.Šla dvakrát,nejdříve přinesla dříví a když šla po druhé,všichni už únavou spali.Dobře za sebou zavírala,aby nikoho nevzbudila.Došla ke studni,dnes už se světlem,naklonila se nad ní,uviděla ve vodě muže v plášti a dlouhými vlasy.V tu otevřel oči a podíval se na ní.Beze slov,bez vzdechu spadla dolů.Nikdo si toho nevšiml,spánek je držel až do rána v nevědomosti.
,,Kde je?´´Vzbudilo chlapce.,,Co já vím!Asi vstala dřív.´´ Oba,chlapec a dívka,tomu nepřikládali velký význam,přeci jen mohla vstát a jít něco dělat.Jenže když ji nikde nenašli.,,Asi šla na nákup.´´Pomysleli si a šli snídat.Při jídle seděli oba vedle sebe,potichu jedli aby si to vychutnali,nic neposlouchali a najednou jim oběma padla na rameno studená ruka.,,Koukám,že se snídaní jste na mne nečekali!´´Oba málem vyskočili z kůže.Hned ji posadili vedle sebe a dali před ní chleba.
Byla jiná,vypadala jak hodně nemocná.Oči bez barvy,bílá pleť,vlasy na místech potrhané a vycuchané.Nejzvláštnější bylo,že jídla se ani nedotkla.,,Myslím,že by jsme se všichni dnes měli umýt.´´Z ní po chvíli vypadlo.Podívali se na sebe a z chlapce vyšlo:,,No,já ne,myl jsem se předevčírem.´´Dívka se nenechala:,,A co,my taky a umýt se půjdem i dnes.´´Jak řekli,tak udělali.Mladík se o tom myslel své a tak se neúčastnil.
Obě dívky šli ke studni pro vodu.Začal dlouhý rozhovor.Bílá řekla:,,Podívej se dolů.´´A druhá odvětila:,,Co tam uvidím?´´Ještě notnou chvíli se handrkovali a přemlouvali.Nakonec ta studená s neuvěřitelnou silou uchopila hlavu své přítelkyně.,,Neeeee..eee…´´Vřískala v domnění,že je to jen hra.Jenže když spatřila co,nebo spíš kdo,je ve vodě,utišila se.S zatajeným dechem pozorovala.Po chvilce dostala do zad ránu,skácela se do hlubin.
Mladík nic netušil.Učil se ve vnitř u stolu a ani nic přes tolik dveří neslyšel.Z myšlenek ho probudilo až:,,Oběd…!´´Přišel do jídelny,kde byla ale jen jedna,ta ztuhlá.dívka.,,Kde je?´´Podíval se na ní.,,Kdo?´´Odvětila.,,Přeci druhá!´´Dívka se zamyslela.,,Za pár hodin tu bude,do lesa šla,prý na houby.´´Ona o tom nepřemýšlel,asi si zvykl,že tu lidé mizí jak se jim zlíbí.
Čas ubíhal,den se krátil a hodiny utíkali,odbíjeli doby,ty,které byly potřeba pro mladíkovo procitnutí.Slunce právě zapadlo.Do dveří vešel stín.,,Tu jsme obě a tys nás ani nehledal!´´Křikli dívky.Chlapec položil pero a otočil se.Jen něco bylo divné,ve dveřích dvě dívky,bílé jako stěna,ale za nimi černá tma,vždyť přeci tam vždy stála aspoň svíce.
Dívenky se k mladíkovi začali přivíjet,jako-by něco chtěli.,,Pojď s námi,pojď.´´Přemlouvat se dlouho nenechal,šel jako náměsíčný.´´Přivedli ho před studni.,,Pohleď dolů,pohleď!´´On nic neřekl,ale nechtěl,začalo mu vše docházet.V tu přikročil a pak silou shodil obě do vody.Oddechl si…
,,Aaaaa…´´ Uslyšel výkřik a ze studny vyšli dívky vedené za ruce neznámým mužem s velkým pláštěm a dlouhými bílými vlasy.Mladík se vyděsil a začala utíkat,uběhl do dřevníku,zabouchl za sebou pevně dveře.,,Pusť nás dál,pusť!´´Ozvalo se a s tím rachot jak tlačili do dveří.Mladík zatím couval dál a dál.Nedíval se co má za sebou,děsili ho dveře zavřené jen na petlici.V tu vyzněla ještě jedna rána,ta největší.Dveře vylítli z pantů jak papír.Dovnitř vstoupili ti tři.Vstoupili,spíš vznášeli za světla měsíce.
,,Neboj se neboj,my mrtví jsme
branou prošli,my se nebojíme
Voda živá,očí třpyt,přivábil nás,
K němu my šli blíž.´´
Řekli ty dvě dívky zvláštním hlasem a začali se k němu blížit.Muž zatím pravil.,,Jsem dveřníkem do světa mrtvých a ty jdeš teď se mnou!´´Mladík pořád couval,když v tu za sebou uslyšel:,,Vrrr…ááá…´´Uvědomil si to,byla tam kočka v celé své kráse.
Nehnul se ani o krok,smrt přišla rychle…