Tůně
U tůně mladík sedí a dívá se do její hladiny,hlavu mu schovává tma půlnoční:
,,Chtěl bych ležet v tvém srdci,na místě,kde na mne nezapomeneš,odkud už mne nikdo nevzbudí.Chtěl bych tě mít ve svém obětí a nikdy nepustit.Tak moc,ano,moc.Sním o dnech,ve kterých s tebou budu a nemusím se ptát,kdy mám odejít.´´
,,Můj sen,kdy se probudím a první,na co se podívám,bude ta,jež mi dala srdce.Jak moc bych si přál,zase držet tvou dlaň.Ležet tam,být vedle tebe,dívat se na hvězdy,i když vím,že je přezáříš.Jen zahnat temno,chmurno půlnoční.´´
Dívá se dál do tůně,na odraz hvězd.
,,Ach hvězdo nádherná,kde je ta,co tě překoná? Vím,že jediné,co teď může být u ní a u mne společné,je právě ten pohled na nebe.Kde asi spočinuli její oči hnědé,kam směřuje její duše.Ke světlu,hvězdo nádherná,ke dni,na den vyčkává.´´
Plácnul do hladiny a čekal,až se znovu uhladí.Měsíc se zatím prohlodal mraky nad lesy.
,,Odraze smuteční,kdo ti tu co povídá,vždyť ty sám toho víš víc než já.Mé srdce kamenné bylo už málem ztracené,ale dnes mu někdo chybí.Kdy ji zas uvidím,kdy ji políbím.Posílám ji políbení větrem,ale to nic není,chci ji políbit sám.´´
Sundal si malý přívěšek z hrudníku a díval se na něj.Voda se ustrnula a malý proud k nebi směřující ho uchopil,do tůně jej ponořil.Usmíval se,ani nevěděl proč.Zadíval se na vlnku poslední před klidnou hladinou.Co krásného mu ukázalo,oči a obličej jeho milé.
On naklonil se nad ten obraz s úmyslem políbit ji,však se rozplynula v zasnění,oči jeho přivřený zase byli nad tůní,v noci samotné.Sáhl na hrudník a srdce měl zas u sebe.