Upír
Mladý upír stojí v hrobce a dívá se do zatemnělého skla.Pomalu ho zalívá světlo.,,Hmmm…´´ Řekne a přijde ke kříži v rohu své hrobky.Klekne si a zamyslí se.Po chvíli se pokřižuje a začne se modlit.,,Bože náš…´´Zastaví se.Otevře oči,zamyslí se znovu.Promýšlí,co se mu tuto noc stalo.Byla výjimečná a snad poslední,nekončící a snad konečná na věky.
,,Dobrou noc,…´´Ozve se nocí a za tímto pozdravem začne řičet smích.,,Co mi chcete?´´Ptá se upír.Otočí se na postavu,co na něj promluvila a shodí kapuci z hlavy.Nevypadá,že by z toho byl šťastný.Druhý se zase zasměje a promluví:,,Tohle bude naposled,neboj se,ale za to si to užiješ.Tato rodina mi dělá trápení a ty je budeš muset zabít.Jinak tě nikdy nepropustím!!!´´Podá upírovi papír s adresou a ten jen řekne:,,Kolik?´´Zase se ozve smích a druhý muž odpoví:,,Kolik chceš!´´Upír se usměje,jeho plášť se mihne tmou a už jde ke svému cíli.Za ním se jen ozve:,,Naposled,ale pořádně…a nezapomeň si přijít pro odměnu.´´
Upír jde městem,jeho černé pevné steely dupou na tvrdou zmrzlou zem,černý kožený plášť hřeje mrtvé tělo,oba konce šátku se míhají za hlavou,kápi je dole.Je silný a mladý.Najednou se zastaví a sváže své vlasy do culíku.Jsou černo bílé,jako vlčí srst.Rozeběhne se a jako by letěl kousek nad zemí.Nohy se odráží od ztuhlé zeminy.V tu,z ničeho nic se zastaví.Upír je už na místě.
Sleduje stíny postav v domě.Muž se tam baví se svou ženou.Neví o čem a je mu to jedno.,,Ach jo,bože odpust mi mé hříchy…´´Řekne si a rozeběhne se do domu.Vyrazí okno a střepy zasáhnou oba dva dosud veselé,klidné rodiče,to ale upír neví.Přiběhne ke dveřím a zavře je.Muž se zatím snaží utéct oknem.Chytí ho,pak kousne do krku.Celou dobu nikdo z nich nepromluví.Žena se zatím svíjí v rohu a vzlyká.,,První je mrtvý…´´Řekne upír,vrhne se na ženu.I tu pomalu zabije a ta z posledních sil řekne.,,Jsme čtyři….´´Pomalu umře,jde mezi duchy,které budou upíra strašit na věky.Je to jeho úděl.
Upír dojde otevřít dveře,co před tím zavřel.Ty se pomalu s vrzáním otevřou a za nimi stojí holčička s chlapečkem.Malá dívenka svírá medvídka,zeptá se:,,Kde je maminka a tatínek?´´Upír se zamračí.Nikdy neměl zabíjet děti a dnes musí.Pro slib,pro slávu své rodiny.Oba dva vezme a s bolestí v srdci je uštkne.Dívá se jak oba usínají.Když už je po všem,rozpláče se nad tím.,,Proč bože?Proč já?´´S pláčem odchází z domu.
Cestou zpět promýšlí vše co udělal.Čtyři lidi z toho dvě děti.On byl taky takový.Vzpomíná,jak ho jeho matka držela v náručí a objímala.Milovala a laskala.Cestou zpět jde kolem řeky.Přijde k ní,omyje si obličej.Zadívá se na odraz jeho a měsíce.Vezme odznak svého rodu a plácne s ním do vody.Hladina rozvlní měsíc…V tom si uvědomí,že nesmí,zase znak vytáhne.Upevní si ho na krk.Upír jde zpátky k zadavateli,snaží se zapomenout.
,,Tady je náš mladý pán ze slavného rodu,co mi dluží za svůj život a já mu ho dnes vrátím.´´Řekne muž,co mu zadal práci vraha.Vytáhne z kapsy malý ornament s křížem.,,Stačí mi už jen říct a můžeš odejít.Toto vrátit do vaší hrobky a váš rod už zůstane na věky věků mrtvý.Ve jménu boha.´´Upír se na něj vrhne.K muži přiskočí spousta dalších a odtrhnou ho.Všichni na něj vytáhnou zbraně.Vyděšený upír se dívá na zadavatele.,,I přes to,ti to dám,nejsem žádný chudák jako ty.´´Hodí upírovi ornament,ten ho zvedne.
Muž se zadívá do kraje.,,Po celé věky jste mi sloužili a já vás využíval,teď mi odejdeš?To od tebe není moc milé.Znal jsem už tvého otce a to byl upír,ale nikdy neporušil přísahu.Nikdy dítě nezabil.Ty jsi ji porušil,abys byl vysvobozen.Jsi ubohý.Nikdy nebudeš pravý upír,který dostál svého slova.´´Upír se rozlítí a přes zbraně se vrhne na muže,na všechny,co tam jsou a proti němu stojí.
První kulka mu prostřelí rameno,ale to vydrží.Druhá plíci,i přes bolest pokračuje dál.Třetí nohu a i přes to zabije všechny.Přijde k zadavateli.,,Ne ne,prosím tě,nedělej to.´´Přes prosby a žal ho upír zabije a jeho krví napíše na zem:,,Já byl vrah.Vraždil pro slib,ale dnes já zabil z citu a ten cit je žal.´´Když dopíše,zmizí ve tmě tak,jak přišel.
,,Ulehne po přemýšlení do své rakve.Vytáhne ornament a pustí ho k zemi hrobky svých dědů,otců a dnes už i jeho.Zem se začne třást.Víko od rakve se zaklapne.Upír se rozloží na prach jako jeho slavní předci a umírá.Vše je na svém místě a vše jak má být.Ze dna rakve začne prosakovat krev,kape na podlahu,pomalu se začne rozpouštět.Dělá modrý obláček,který začne stoupat k nebi.Když už je obláček u dveří krypty ozve se tisíci hlasně,odpouštíme ti.Mrtvý odcházejí na věčnost.Prach mrtvého upírá rozfouká vítr.Co začal právě vát do díry v hrobce.
Vítr posbírá všechen prach.Letí s ním nad krajem a pustí ho nad řekou,kde se rozpustí.Dal mu svobodu.Jen lehký vánek a jaký máme pocit z vlajících vlasů,jen lehký vánek a víme,že nás svědomí netíží :-)