Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vlk

10. 9. 2006


 Spala jsem dost tvrdě na to,aby mne něco probudilo,však stalo se to.Najednou mne začal vyvádět ze snu hlas,byl jemný a krásný,neměl v sobě nic falešného.Probudila jsem se a říkala si,že ten hlas už musí každou chvíli ustat,už jsem přece vzhůru,však nepřestával a jen víc a víc sílil.V tom se v pokoji začalo tvořit malé světlo,zvěčovalo se zvěčovalo.Vše kolem jako by začalo rozkvétat.Světlo se zvěčilo a z jeho nitra roztly plameny,nebyly ohnivé byly bílé a čeho se dotkly tak zanechaly na něm trochu otisků světla.Hlasy mi sílily v hlavě.Říkali:,,Neboj se,nic se ti nestane,vše bude v pořádku.´´Jiné všem hned odpovídali:,,Co když ne?.Co když je tohle moje poslední chvíle.´´Nevěděla jsem,co mám dělat.Schloulela jsem se v rohu postele a čekala.

 Světlo co bylo už docela velká.Najednou se jakoby zastavovalo.Ze světla vyšel obličej.Měl zavřené a oči a najednou je otevřel.Ten obličej jsem znala.Přišel ke mne on.Samým údivem jsem nedokázala ani říct rozumné slovo,jen hloupě civět.Najednou ze světla vyšli ruce.Byli rozpjaté.Pamatuju si,že je měl pořezané a upracované,když potkal mne naposled,však dnes nebyly.Za rukama a hlavou vyšel ze světla on celý.Podíval se na svět kolem sebe a vztáhnul do sebe světlo,které ho tvořilo.Samým vyčerpáním padl na zem a začal silně vydechoval.Vrátil se...

 Vzpoměla jsem si na zážitky s ním.Měla jsem ho moc ráda.Dokázal uklidnit a ani nemusel promluvit,nehodilo se to k němu,nechtěl a neuměl mluvit.Stačil pohled do očí a věděl a věděla jsem vše. Psal mi psaní,dokázal krásně psát.Říkával:,,To, co je v srdci,nedokážeš vyslovit.To musí každý pochopit a nalézt sám.´´Pak přišla spousta věcí.Svět kolem se měnil a vše s ním.I já.Rodina se mi začala bořit a pro samé trápení jsem zapoměla na jeho oči.Na jeho city,už nebyl ani neviděla,jen jeho psaní mi pořád chodila a já se snažila číst slova útěchy a porozumění.Však i to jsem začala bořit.Nechápala a začala odmítat změnu k lepšímu.Ztrácela naději.Vše odešlo a hlavně mé staré já.On to také neměl lehké,vůbec né.Začal cítit víc věcí a právě kvůli tomu začal nosit věci,které mu měli pomoct tohle všechno udržet v hlavě a ne v jeho citech a srdci.Měl černý pásek na ruce,zabraňoval aby vycházelo cokoliv zlého.To,ale dneska chybělo.Měl prsten,ten už také zmizel.

 Ješt chvíli vydýchával a pak se postavil.Stál klidně a silně.Promluvil:,,Neboj se,nemáš čeho a koho.Jsem to jen já.Vrátil jsem se,abych dokončil to co jsem začal.Smrtí život nekončí.´´
,,Ty jsi se vrátil?Proč?Stýskalo se mi,moc.´´
,,Mne také,ani nevíš jak moc.Nikdy si neodpustím,že jsem odešel,ba ani jen na chvíli.
,,Jsem tak šťastná,že jsi tu zpátky.´´
,,Já také.Teď ti řeknu něco hodně důležitého.Nesmíš to zapomenout ani nikomu říct.Vrátil jsem se jen kvůli lásce a slibu věrnosti.Však jsem jen povznesený nad chápání všech lidí.To světlo,to jsem čisté já.Až budu odcházet,změním se v bílého vlka a budu tě doprovázet na každém tvém kroku,jen mne nebudeš pořád vidět,ale já tebe ano.Jsi ve mne.Mám tolik schopností.Vše patří jen tobě.
,,Ach bože.Jsem za to ráda,ale nevím,jak to příjmout.´´
,,Stačí vyslechnout a hlavně nezapomenout.´´

 Jeho tělo se začalo měnit a zmenšovat . Řekl poslední slova.,,Miluju tě....´´ A z něj se stal velký bílý vlk.Proskočil zavřeným oknem a zmizel ve tmě.Otevřela jsem okno a viděl jak mizý v dálce.Vyběhl na protější svah,posadil se a hlasitě zavil.Najednou byl ve mne pocit bezpečí,to co mi celou tu dobu za živa nabízel a já ho nechtěla.Teď už jsem věděla,že už mne ani já jeho neopustím.Celou noc jsem o tom přemýšlela a pořád tu příhodu vyděla v mysli.Najednou mne nic netížilo,vše odplulo s jeho přítomností,jakoby to zahnal jen svým krásným pohledem. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ehm...

(Nemo, 14. 1. 2008 23:29)

Můžeš mi říct,jak si to představuješ?Ne,tahle povídka bde jedině tady,je mi líto,ale nikam jinam nepujde a žádný takový že "PS:Zatim to u mě bude" jetsli to někde najdu,tak si mne nepřej a znova si přečti čelní stranu celý týhle stránky

...

(VioletBerry, 14. 1. 2008 15:53)

PS:Zatim to u mě bude

...

(VioletBerry, 14. 1. 2008 15:51)

Doufám,že ti nebude vadit,když si dam ke mě na blog
tento příběh...hlavně se neboj toho že bych ho uváděla za vlastní...někam dávam i odkaz....
dyžtak mi napiš na violetberry@seznam.cz kdyby jsi
nechtěl(a) abych to ke mě dala já to pak hned smažu PaPaPa....x)a máš to tady moc pěkný