Výtah
,,Dej mi ještě pusu…“ poprosí mladý, zamilovaný chlapec a když mu ji dá, ještě řekne: ,,Moc tě miluji“ on ji odpoví to samé a dveře výtahu se za ním zaklapnou. Zmáčkne tlačítko do přízemí. Jak tak jede, světla z okének pater, kterými projíždí mu blikají do kabiny. Zakouká se do nich. Přemýšlí o tom, jak už bude doma a kdy se zase vrátí na tohle místo, neumí si představit, že by se něco mělo stát, spíš chce zpět.
Když v tu místo světlé chodby v okénku, ukáže se mu divný obličej, jen se tak mihne jak výtah jede rychle, ale mladík rychle ucukne až ke stěně za ním. Vyděšeně oddechuje. ,,Už musím být za chvíli dole, určitě jo..“ myslí si, ale výtah nezastavuje. Jakoby nebylo už pater, spíš stále klesal a rychlej a rychlej, jak jen nejvíce mohl. Kabina jela stále dál šachtou bez konce. Jak tak klesala, on šel do kolen, posadil se na zem opřený rukama stále o stěnu. V hlavě mu jelo: ,,Co se to děje…“
Pomalu přestával doufat, že se to s ním vůbec zastaví, trochu si ani nepřipouštěl, že by se měl zachránit. ,,Než to dopadne, mám prý vyskočit a kdy jako mám dopadnout?“ představoval si záchranou směrnici ministerstva zdravotnictví, co se týče výtahu… Pomalu zavřel oči a představil si sám sebe, jak se válí v rozvalinách kabiny, jenže když si vzpomněl na to, jak by byla smutná jeho milá, rychle oči otevřel. V tu se výtah zarazil, dveře se pomalu pootevřeli.
Dokonce za nimi bylo světlo, pomalu vešel dál. Doufal,že tam bude východ a on odejde z domu, jako by to vše bylo jen špatný sen z únavy. Stál na chodbě a krok co krok šel pryč, jenže podlahou k němu jelo něco divného. Černá tekutina, blížily se a za ní kroky.,,Vaaaa…“ ozval se jakýsi výkřik ze tmy. Zářivka poblikávala. Mladík v záblescích světla viděl divné postavy s kopyty a rohu… ,,Že já u tebe nezůstal…“ povzdechl si mladík o své milé a samým strachem zase couval do kabiny…
Jedna z těch potvor se blížila k němu. Mladík rychle zalezl do kabiny a zabouchl dveře. Když tak udělal, světlo na chodbě právě vyhaslo a do dveří někdo prudce udeřil. Rychle zmáčkl tlačítko a výtah se zase rozjel… Pak ještě uslyšel řvaní nestvůr, které se pomalu ztrácelo. Sesunul se zády k zemi a zavřel oči…
,,No tak, vstávej, copak ti je?“ probouzel ho známý hlas. ,,Tys tu usnul co?“ smála se dívka před ním. ,,Náhodou jdu ven a ty tu…“ Divá se na něj, jestli mu něco není. ,,No tak, řekni něco…“ mladík ze sebe vyhrne. ,,Jak já jsem tak rád, že tě mám…“
Juuii
(Nemo, 5. 3. 2008 22:58)