Nebe
Já to tuším,přeci musí tam nahoře někde být místo,kdo jsme mi všichni,když odejdem.Prostě mi to nikdo nevyvrátí.Všechno vidím jako živý.Přece každý z nás je čistý a hodný na to,aby mu bylo odpuštěno a mohl sedět tam nahoře s ostatními.Je to tak jasný jako já teď píšu tyto slova.
Někde tam nahoře sedí moje babička na obláčku a kouká se dolů.Někdy říká,že jsem starej mrťafa,ale vždycky se baví a stojí za mnou,i když tady už není.Někde tam sedí můj děda a i když mne už nepoznal,říká jakýho má vnuka.Někde tam nahoře jsou všichni co mi odešli a říkají jaký jsme, my, tady na zemi hlupáci,že o nich pochybujem,a že si zoufáme z jejich odchodu,když je zase všechny potkáme.
Nebe je pro každýho,protože na každým nám někdy přeci aspoň trochu záleželo a nedopustili by jsme,aby nám odešel i na věčnosti.Všechny má někdo rád,i když to někdy není vidět.I ti nahoře nás mají rádi.
Jednou se zase uvidíme,ale ne dnes,ne dnes…