Nejde to
Nejde to, prostě se to nikomu nemůže stát. Stačí přeci tak málo a už ani nemáte rodiče. Proč si nevážit každé chvíle s nimi? Protože byste na to byli sami. Čím víc chcete, aby na vás byli hrdí, tím víc vás nesnáší. Nevím, možná, že chtějí, abychom vše zvládli, a nebo by to vše nejraději udělali za nás.
Čím jste starší, tím je to horší. Od první chvíle, kdy odmítnete, aby kontrolovali vaše čištění zubů až po přestěhování co nejdál od nich, se snažíte těšit domů, třeba jen na chvíli. Jenže když jste pryč ve škole do pěti hodin na důležitých testech, pak jedete k přítelkyni a vrátíte se v deset hodin a navíc je vám shodou okolností 18, pak jste bezcitní a hrubý, když na vás křičí, že se s vámi o ničem špatném ze dne bavit nechtějí a vy odvětíte: „Trhni mi nohou…“
Skutečné tváře lidí můžete poznat kdykoliv a kdekoliv, ale jen měsíce a roky vám ty tváře musí vmetávat, abyste pochopili, že se nezmění. Vaše rodiče můžete milovat, jen jim to nikdy neříkejte, stejně tak, že je nesnášíte. V lepším případě by vás jen nepochopili. Rodina je takový velký kocourkov. Jejich jedinou útěchou, při každé hádce, je váš starší druhý sourozenec, který na rozdíl od vás, je určitě hodnější a chytřejší. Že i on si prožil své, na to už se dávno zapomnělo.
Komentáře
Přehled komentářů
To je pravda, rodina je takový velký kocourkov. Má své světlé i stinné stránky, ale už je to tak.. Každý si musí vytrpět občasnou sodu od rodičů, ale nesmí zapomínat, že "rodina" své "členy" bezmezně miluje, i když to někdy nedává najevo... A ty máš ještě jednoho človíčka, co by za tebe položil život <3
=0*
(Yochigo, 16. 9. 2008 12:53)