Srdce hrdé
Pamatuju si,ano,já vzpomínám na dobu,kdy každý hrdě nesl své jméno a nikomu jej jen tak nedal.Doba,kdy hrdí jezdili na koních s meči připravenými bránit co je jim drahé a nikdy neměli daleko k jejich použití.V té době každý něco znamenal a kdo ne,ten se snažil své jméno nabýt.Kde je ten čas,kdy každý hrdě chránil svou myšlenku.Časy překrásných koní a hrdých srdcí.
Leží hluboko v knihách,jež nikdo nečte,protože je na to potřeba moc času.Jen vzít si příklad z dějin nikdo nechce,na to jsme přeci moc chytří,abychom kráčeli po stejných stopách jako naši předci,o kterých pomalu nic nevíme.Kdo třeba tuší,z věřících i z lidí,co je osmé přikázání a pokud ví,nelže tím i svému svědomí?Kdo tuší proč jsme zde a ne jinde.Ví někdo třeba jak se jmenoval jeho praděda?Nebo aspoň tuší,kde jeho jméno nalézt?
Drží mne jedna myšlenka,že statečná silná srdce teplokrevných stále jsou,protože jinak by už nemohla existovat v našich srdcích minulost a bez té neexistuje současnost. Pokud zemřou i krásné city,nechápu jak může existovat svět.Kdo drží ve svém srdci Lásku,Hrdost,Vlídnost a Soucit ve stejném pořadí,jak jsem napsal,může dělat zázraky.Komentáře
Přehled komentářů
Velice pěkně napsáno! Co říct? Snad jen, aby bylo na světě více lidí, kteří by mohli dělat zázraky...
:))
(Věrka z www.poeziekristy.estranky.cz, 5. 10. 2007 16:10)